Jaké budou školy "v novém"?

Léta se volalo po liberalizaci strnulého školství, do značné míry stále jedoucího po zrezivělých kolejích centrálních osnov s důrazem na prázdné biflování, které otravovalo děti a určitě i přemýšlivější pedagogy. S tím se nyní vlastně končí a zaváděné změny mají převratný charakter. V kostce řečeno jde o to, že stát, tedy ministerstvo, vydává pouze rámcový vzdělávací program. Jinými slovy vytklo cíle, jež je třeba na jednotlivých stupních škol u žáků dosáhnout. Ale prostředky k tomu si už každá škola volí podle svých plánů. Ministerstvo například snížilo počty hodin některých povinných předmětů a vedení škol má volnou ruku ve využití volných hodin. Do jisté míry se tím státní školy přibližují přitažlivému a vyhledávanému alternativnímu školství. Je ovšem otázkou, jak se s takovou mírou svobody jednotlivé školy vyrovnají. Ona svoboda ovšem také znamená, že školy mohou i program uvolněných hodin během roku měnit, tak je jako je vůbec možné činit různé jiné úpravy výuky podle toho, co praxe v následujících měsících ukáže. Pro kreativní pedagogy by měl takový systém být velmi přitažlivý a slibuje také, že se například prvňáčkům, jichž se vedle žáků šestých tříd reforma týká především, bude škola jevit jako místo kde je jim dobře a kam se bez stresů rádi vracejí.

Takovou věc samozřejmě nešlo zavést jaksi ze dne na den a některé vybrané školy tento model testovaly v uplynulém školním roce, během něhož na ostatních školách zase semináři pučení koordinátoři a pedagogové radili, jak se na reformu připravit. Padá samozřejmě námitka, že ve finále museli vlastní vzdělávací program každé školy vypracovat učitelé a to jaksi navíc, přičemž šlo o náročný úkol, neboť dobře vystavěný plán těžko udělat za pár večerů. Ozývají se hlasy, že politikové sice odhlasovali takřka revoluční změnu, ale na ty, kdo jí realizují už nemysleli. Jakoby si řekli, že dárek v podobě volného prostoru k vyučování pedagogové ocení i bez finanční odměny.

Nicméně školní rok byl zahájen a přinese-li to, co se od něho očekává, nemuselo by to být málo. Představa, že skončí trpné opakování a bezduché naplňování zastaralých osnov, že by se děti mohly dozvídat věci podstatně záživnějším způsobem a byly vedené ke skutečnému rozvíjení svých nejlepších schopností, zní málem jako pohádka vlastně pro všechny - pro žáky, pedagogy i rodiče, kteří zcela jistě přijdou časem s vlastními náměty jak ještě výuku zatraktivnit. A lákavá je také vidina, že každá škola může mít svá specifika - od způsobu hodnocení, přes to jak bude prostředí ve třídách uspořádáno, až k tomu na které předměty bude kladen větší důraz.

Také vazba mezi školami a rodiči by mohla být podstatně užší a bez známého napětí. Dokonce bude zřejmě potřebná, protože se teprve projeví co a jak funguje a co by bylo dobré dělat trochu jinak. Slovo tvořivost tu dostává zásadní význam a dokonce by se dalo předpokládat, že takové "osvobozené" školství bude přitažlivé pro mladé pedagogické adepty. Přestože stálou brzdou ještě prudšího rozvoje školství zůstávají finance, ačkoliv se celá léta politikové zaříkávají sliby o navýšení prostředků - především na platy učitelům. Ti se sice zřejmě zbavit depresí ze staré biflovací otravy, ale větší radost z učení jejich domácí rozpočty nevylepší. Krok k naplnění moderního pojetí dávného okřídleného Komenského hesla "škola hrou" je bezesporu správný a měl být učiněn už dříve. Ale přece jen přichází a bude vysloveně napínavé jak se osvědčí. Možná, že někteří pedagogové starších ročníků si na takovou bezmála anarchii, znamenající třeba, že se děti učí sedíce po podlaze na polštářcích a neznámkuje se, nýbrž jen slovně hodnotí, budou těžko zvykat. Ale od roku 1989 se učitelské garnitura hodně vyměnila a ta mladá na takové uvolnění musela takřka toužebně čekat. Není důvod si myslit, že příležitost k vlastní kreativitě, podněcující tu dětskou promarní. Což politiky nezbavuje úkolu udělat něco s jejich ohodnocením.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .