Jak vznikají choroby mozku? Souhra genetiky a mnoha dalších faktorů, říká neurofyziolog

14. březen 2017
03365476.jpeg

Jak pokročila věda ve výzkumu mozku a jeho chorob? U příležitost Týdne mozku hovořil v Magazínu Leonardo Aleš Stuchlík, vedoucí Oddělení neurofyziologie paměti z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky.

Jeho specializací je lidská paměť a její poruchy. „Existuje několik typů paměti, ale molekulární mechanismy, které zajišťují, že si něco pamatujeme, jsou univerzální a společné všem savcům.“

„Zaměřuji na především na orientaci v prostoru. Jde o speciální typ paměti, která patří mezi tzv. deklarativní, kam patří také paměť pro fakta a události. Orientace v prostoru bývá velmi často poškozena u řady neuropsychiatrických onemocnění jako je např. Alzheimerova nemoc nebo schizofrenie,“ vysvětlil vědec.

Ten se se svým týmem také věnuje zkoumání obsedantně-kompulsivním poruchám, a to ve spolupráci s badateli z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech. „Jde o poruchu chování, kdy pacienti mají nutkání provádět ritualizované úkony.“

„U této nemoci se také vyskytuje narušení kognitivních funkcí, jako je třeba schopnost pružně reagovat na změnu prostředí. Takoví pacienti trpí rigiditou, která pravděpodobně může vést k tomu, že setrvávají ve stavu obsesivních, nutkavých myšlenek,“ odhadl Stuchlík.


„Například v případě obsedantně-kompulsivní poruchy existuje model, kdy se aplikuje zvířeti opakovaně látka, která se váže na jeden z typů receptorů v mozku. Toto podání vede k tomu, že když zvíře umístíte do nějaké otevřené arény s předměty, tak to si vybere jeden nebo dva z nich, k nim se opakovaně vrací, a ostatních si nevšímá… U zvířete s postupující aplikací této látky můžete pozorovat ritualizovanou posedlost nějakým konkrétním objektem, což nám připomíná situaci u lidských pacientů, kdy tito například opakovaně kontroluji zámky a vykonávají určité úkony.“

Zvířecí modely, kterým věda vděčím za mnohé lidské léčebné preparáty, nejsou bohužel v případě tohoto druhu nemocí zrcadlovými obrazy těch lidských. „Je to ale nástroj, který slouží ke studiu vzniku choroby a možných způsobů jejího léčení.

„Přesto u nemocí, které zasahují prožívání pacientů a podobu jejich vnitřního světa, je to se zvířecími modely ošemetné, protože u zvířat tyto fenomény nejsou vědeckému bádání dostupné,“ upozornil neurofyziolog.

Přesto se badatelé velmi pomalu dostávají k přesnější představě o tom, jakým způsobem je narušeno informační zpracování u těchto typů onemocnění. „Odtud ale ještě vede dlouhá cesta ke zjištění samotných příčin spouštěčů choroby, které mohou být na úrovni rozlišení, které stávajícími metodami nejsme schopni postihnout.“

Hledání příčin vzniku chorob také komplikuje fakt, že řada těchto onemocnění má mnohofaktorový původ. „Při jejich vzniku se uplatňuje větší počet mechanismů, které spolu vzájemně interagují.“

„To je typické u schizofrenie nebo obsedantně-kompulsivní poruchy, kdy některé geny mohou predisponovat pacienta k tomu, aby tato nemoc propukla, ale zdaleka tomu nemusí být vždy. Právě souhra mezi genetikou a mnoha dalšími faktory je to, na co dnes vědci zaměřují,“ shrnul současný vývoj ve zkoumání příčin nemocí mozku Aleš Stuchlík.

autoři:Veronika Paroulková, Ondřej Čihák
  • Věda
  • mozek
  • neurofyziologie
  • Obsedantně kompulzivní porucha