Jak to vysvětlit?

21. prosinec 2007

Po několika desetiletích strávených za železnou oponou jsme zaplavováni spoustou zkušeností, faktů i termínů, u jejichž zrodu jsme nemohli být. Třeba termín brainstorming.

Je to metoda užívaná při řešení zapeklitých problémů. Šéf týmu řešitelů řekne: Vážení, prosím o nápady. A členové týmu odloží zábrany a sdělují, co jim slina na jazyk přinese. Pak se ty nápady analyzují bez ohledu na jejich zdánlivou pošetilost, protože se může ukázat, že některé mohou být tvořivé a stát se východiskem z patové situace.

Jde o metodu nedávného data. Objevila se v druhé polovině minulého století spolu s vypracovanější teorií řízení. Měla svou předchůdkyni. Té zatím nešlo o řešení problému, ale o jeho popis, zmapování. Říkalo se tehdy: Jak to vysvětlit inteligentnímu návštěvníkovi z Marsu? Tím byl míněn racionálně uvažující a zainteresovaný subjekt, který nebyl spoután obecnými předsudky, zúženími pohledu a podobnými zábranami. - Vzpomínám, že v praxi to použil v jednom ze svých fejetonů Ludvík Vaculík, když psal, jak se snažil vysvětlit své inteligentní francouzské snaše zdejší poměry v dobách normalizace.

Sám si takto metodicky pomáhám, když chci porozumět naší dnešní společenské a politické situaci. Představuji si, jak bych to vysvětlil své inteligentní skoro čtyřicetileté neteři, která přijela z Kanady, kde vyrůstala.

Přiznám, že bývám často bezradný. Snad by se mi podařilo vysvětlit, jaké trampoty máme s radarem. Kanaďané jsou vůči USA tak trochu ve střehu. Kdysi jsem tam doprovázel našeho premiéra Pitharta a ptali jsme se na to. Odpovědi byly různé, vesměs diplomatické, ale jedna z nich zněla: Ono není snadné bydlet pod jednou střechou se slonem. Toto má neteř ví. Ale kdyby namítla, že bezpečnostní situace Kanady a Evropy včetně České republiky je odlišná a co my na to, řekl bych, že to vím taky, ale nejsem si jist, zda by pochopila, proč se i pak nemůžeme tady doma dohodnout.

Určitě bych jí vysvětlil, proč došlo k rozdělení Československa. Oni tam mají problémy s frankofonní provincií Québeck. Mají je už asi sto let. Možná, že by nám záviděla eleganci způsobu našeho řešení. Ale nevím, jak bych pořídil, kdybych jí měl vysvětlit postoj české politické reprezentace k projektu sjednocování Evropy. U nich v Kanadě si zavedli strategii multikulturního soužití, ale v kruzích, z nichž má neteř pochází, tedy v kruzích anglofonních a středostavovských, vnímají ostřeji nezdary multikulturality i rizika globalizace. Mám dojem, že kanadské vnímání světa není tak provinční jako vnímání české. Prostředí mé neteře vnímá Evropu jako v tomto směru ohroženější než tu jejich Kanadu. Myslím, že bych jí naše české evropanské zdráhání nevysvětlil.

Co kdyby přijela teď a zajímala se o aféru Jiřího Čunka? Mé výklady o její mnohočetné podmíněnosti by ji asi unavily. Nejspíš by mávla rukou a řekla, že v takovém případě je nejpraktičtější jít od toho, protože následné potíže by neměly konce. U nich je to aspoň tak zavedeno a každý to očekává. Kdybych jí namítl, že takto lze libovolně odstřelit kteréhokoli politika, asi by to pokládala za absurditu, protože něco takového se přece nedělá.

Co bych jí ale nedokázal vysvětlit vůbec, to jsou potíže s volbou prezidenta republiky. Určitě by nepochopila, proč ten současný, který se staví proti faktu oteplování Země a ještě vehementněji proti hypotéze lidského podílu na této změně, těžko nachází protikandidáta. Oni tam mají blíž k arktickým ledovcům a vidí na vlastní oči, jak ubývá ledních medvědů. Vykládat jí o charismatu, jímž přesto působí současný prezident na tři čtvrtiny veřejnosti, by asi nemělo smysl. Ani o tom okouzlení, jímž působí na svou původní politickou stranu. To tam u nich mají za sebou nejméně století. Nevím, zda bych jí dokázal vysvětlit, že naše rozpaky stran prezidentské volby jsou zástupným tématem, za nímž se skrývá dezorientace české společnosti ve smyslu hodnotovém i praktickopolitickém. Možná, že by to uznala jako teoretický námět pro diplomní práci. Ale nejspíš by nerozuměla.

Přesto si myslím, že tato metoda - jak to vysvětlit inteligentnímu návštěvníku z Marsu - je užitečná. Aspoň jako intelektuální rozcvička.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Příhoda
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.