Jak vypadali Vikingové?

Dnes převládá dojem, že to Vikingové – mírně řečeno – s osobní hygienou příliš nepřeháněli. Archeologické nálezy ale svědčí o opaku. Obávaní skandinávští válečníci měli ve výbavě hřebeny, pinzety na vytrhávání chloupků, párátka a dokonce i náčiní na leštění nehtů. Také z líčení ve středověkých kronikách lze získat zcela jiný obraz, než jaký nám nabízejí dnešní dobrodužné romány a filmy.

„Každý den si česali vlasy, každou sobotu se koupali a velmi často měnili špinavé šaty za čisté,“ napsal o Vikinzích v roce 1220 anglický kronikář John z Wallingfordu a dodává, že „přitahovali pozornost mnoha dalšími podobnými frivolními výstřelky“. Z toho lze usoudit, že vikingské hygienické normy byly vysoko nad úrovní své doby.

Pravda, arabští současníci se o Vikinzích a úrovni jejich osobní hygieny nevyjadřovali dvakrát pochvalně. Například arabský vyslanec Ibn Fadlan se setkal s Vikingy na řece Volze a označil je za „nejšpinavější bytosti, jaké Alláh stvořil“. Avšak Arabové, kterým náboženství předepisovalo k očistě před modlitbami koupel pětkrát denně, by svými nároky na hygienu zahanbili i dnešní svět, který si na čistotě velmi zakládá.

Muž převlečený za vikinga|foto: Pavel Novák

Výmysl kostymérů

Vlasy a vousy nenosili Vikingové zcuchané a rozevláté, nýbrž pročesané a pečlivě zastřižené. Dokládá to například nález řezby mužské hlavy ve vikingském hrobě z norského Osebergu. Ta má krásný dlouhý knír, upravenou bradku, ale tváře hladce vyholené. Z dobových popisů je patrné, že vlasy nosili Vikingové rovněž přistřižené podle zvláštní skandinávské módy, která si libovala v dlouhých ofinách a vyholených týlech. Například v jednom anonymním středověkém dopise nabádá jakýsi Angličan svého bratra, aby se vzdal záliby „v dánské módě vyholených krků a slepých očí“. Na mysli měl zřejmě vikingské ofiny spadající do čela a clonící výhled.

Zajímavá je historie „rohatých“ příleb, jež jsou považovány za neodmyslitelný atribut vikingských bojovníků. Helmy nebo čapky s rohy se objevují už na nástěnných malbách z doby kamenné. Také v řeckých a římských pramenech najdeme zmínky o rozích, parozích a křídlech, jež si obyvatelé evropského severu upevňovali k přílbám. Tento zvyk ale zřejmě vymizel ještě před nástupem Vikingů a i tak se omezoval na helmy používané k náboženským obřadům. Archeologické nálezy helmic s rohy jsou velmi vzácné a rozhodně to nevypadá, že by helmy s rohy byly běžnou součástí výstroje vikingských bojovníků.

O rozšíření této mylné představy se přičinili kostyméři inscenací oper Richarda Wagnera z 19. století, např. Prsten Nibelungův, v nichž byly rohaté přílby poznávacím znamením pro lotry a darebáky. Proti helmám s rohy jasně hovořila i jejich nepraktičnost. I když by rohy na přílbě mohly nahánět nepřátelům strach, skutečně nebezpečné by byly především svému majiteli. Mohl by se rohem snadno zaplést do čehokoli, na co by s ním narazil. A to by pro něj v boji mělo fatální následky.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 3.srpna 2012 v 9:00.