Jak si vedeme v čele Evropy

3. březen 2009

Uplynuly nějaké dva měsíce od chvíle, kdy nastala nikdy dosud neposkytnutá a také nikdy v budoucnosti již neopakovatelná možnost, kdy jsou především vysocí státní činitelé vůdčími představiteli celé sjednocené Evropy. Jak si v této úloze vedou? Stručná odpověď (euro)optimisty zní - překvapivě úspěšně. Stručná odpověď (euro)skeptika pak zní - podle očekávání nemastně, neslaně, a snad i nesladce, oproti heslu "našeho" předsednictví.

Především je nutné připomenout, že naši vysocí politici a jejich byrokratický aparát poměrně dlouho dopředu věděli, že tato šestiměsíční "evropská" úloha (i šance) přijde. Nabízí se v té souvislosti přirovnání k nedávno skončenému mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. I tam "jsme" dokázali, že po logistické stránce máme dost příslušných odborníků i personálu na zajištění špičkového mezinárodního podniku. Ovšem, a to platí o obou případech, přináší to otázku: za jakou cenu?

Co se Liberce týče, je to poměrně přehledné. Velkorysý podnikatelský (dalo by se dokonce říct "developerský") záměr byl poměrně úspěšně zabalen pod hlavičku uspořádání velkého světového podniku. V principu po mistrovství světa v lyžování nezbude skoro nic, co by sloužilo klasickému lyžování v tom místě. Za to vyroste, soudě podle nově vybudované silniční přípojky do Vesce (to je tam, kde lyžaři fretkovitě běhali dokolečka), u níž jsou již předpřipravené i přípojky energií, nějaké pěkné satelitní místečko. Developeři se zkrátka vyznají...

Podobně i to předsednictví. S poměrně velkým humbukem vytáhli domácí politické špičky "na Evropu" s tím, že jí "sladí", případně jí to "osladí", a podobně. Přijde mi to jako kopání do otevřených dveří. I přes obrovský byrokratický aparát, který může sloužit jako sedící kachna pro střelce, kteří chtějí za každou cenu sjednocenou Evropu kritizovat, ta "sedmadvacítka" už nějakou dobu funguje. Heslo, které naši politici zvolili, jako by mělo napovídat, že dokud se oni nedostali k předsednickým funkcím, Evropa byla celá rozkotaná, nesladěná, a najednou přijdou Češi, Moravané, Slezané, Brdští a kdo všechno ještě - a Evropu srovnají, pěkně po domácku - "do latě"!

Ale aby nebylo našim politikům křivděno: ihned zkraje jejich předsednictví se na ně snesly těžké zkoušky v podobě plynové krize - tedy báječného evropského tématu, proč že jsme všichni závislí na tom, jestli Rusové pustí plynovod či nikoli. A dále - bylo nutné rázně jednat v otázce nekonečného sporu mezi státem Izrael a rozpolcenými palestinskými subjekty. A do třetice - poměrně překvapivě bylo našim politikům přijít na to, že žijí v globalizovaném světě a tudíž se jak Evropy, tak i s prominutím nás, dotkne finanční krize - jakkoli jsme jí nezavinili...

Plyn proudí a třetí (potažmo čtvrtá) světová válka se z vojenské akce Izraele proti palestinským teroristům nevyvinula - takže potud je možné účast domácích politiků a diplomatů na těchto šarádách považovat za vlastně úspěšnou. I když - od samého počátku předsednictví se v okolní Evropě objevují tu zakrytější, jindy otevřenější pochyby o tom, zda "provinční" a navíc "východoevropští" politici dorostli do rolí "šéfů" Evropy. Inu, jak se to vezme.

Podle mého, například takový premiér Mirek Topolánek překonal ve špičkové evropské roli poměrně rychle svou - jak to říct? - pubertu a vystupuje na mezinárodní scéně o několik stupňů výše nad jeho domácí prezentační průměr. O místopředsedovi pro evropské záležitosti Alexandru Vondrovi ani nemluvě, to je diplomat a podle toho se chová i vystupuje.

Nejsem nějaký přehnaný patriot, ale mám za to, že evropskou "image" nám (tedy, pardon, našim politikům) kazí především mužík ve funkci francouzského prezidenta Nicolas Sarkozy. Začal s tím ještě před nástupem českých politiků do evropských funkcí a neustále pokračuje. Zdá se, že nevynechá jedinou příležitost, aby nějak popíchl Evropu proti "neschopným" Čechům, neustále přichází s novými "iniciativami", které sice nevedou k nějakým konkrétním výsledkům, za to však mají působit dojmem, že Evropa se bez nového Napoleona prostě neobejde...

Jak tak sleduji hyperaktivitu francouzského prezidenta, tane mi na mysli, že být na místě premiéra Topolánka (zaplať Bůh, že tomu tak není), vzal bych si Sarkozyho pěkně stranou a řekl asi toto: "Už toho bylo od vás, od Francouzů, až dost. Za a) zkomolili jste jednání o vyrovnání po první světové válce a tím nastavili vývoj k té válce druhé. Za b) zkomolili jste ujednání českých a slovenských politiků o vyhlášení samostatného Československa. Na příkaz vašich tehdejších politiků se Československo nesmělo vytvořit jako federace dvou rovnoprávných států a tím jste nastartovali všechny maléry, které pak pod vlajkou "čechoslovakismu" nastaly. Za c) zcela bezpříkladně a sprostě jste nás vydali (za pomoci svých tradičních nepřátel a zároveň účelových spojenců - sic!) do rukou Hitlerovi. Za d) v ničem jste nepřispěli, když se na nás nasápal Stalin a ještě nám teď vyčítáte, že jsme žili čtyřicet let v komunistické totalitě. Čili za e) už toho věčného poučování a peskování nechte a pojďme společně sladit Evropu".

V čele Evropy budou naši představitelé ještě (nebo možná "už jen") čtyři měsíce. Snad se i jejich přičiněním podaří neudělat z ní onu "Entropu", jak možná prorocky chtěl naznačit svým dílem David Černý...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.