Jak se vyvíjela kontrakultura. Machovec: K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury
Martin Machovec je někdy označovaných za kronikáře undergroundu. Jeho kniha K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 je souborem desítek studií, které vznikaly posledních třicet let. Machovec v nich přesvědčivě ukazuje, že underground nebyl žádný monolit, který by se v čase nevyvíjel, který by nebyl plný rozporů, často protichůdných tendencí, ostrých polemik i plný vlastních snah o sebeidentifikaci.
„Uvažovat o podzemní, to jest neoficiální kultuře a literatuře, hudbě, výtvarném umění má smysl, jen je-li jakousi alternativou vůči kultuře oficiální, etablované, mainstreamové, přičemž důvody pro vznik oněch alternativ mohou být různé,“ píše Machovec.
Čtěte také
„V každém případě však jde o popularitu mezi kulturní oblastí oficiálně preferovanou, reprezentativní, masově populární, respektive konzumentskou. A kulturou vůči této se vymezující, přičemž reprezentanti oficiální sféry, to jest též státního aparátu, jehož mohou být součástí, sféru alternativní v lepším případě tolerují, v horším bagatelizují jakožto jakýsi kulturní okraj, případně ji zcela ignorují. V nejhorším případě ji zatracují a démonizují,“ načrtává Machovec.
Po roce 1969 se mnozí zastánci nedogmatických uměleckých směrů ocitají bez vlastního přičinění v podzemí.
Oproti tomu se kultura undergroundu v Machovcově pojetí rodí až po roce 1969 v okruhu vyznavačů nekomerční rockové hudby spojených především s hudební skupinou The Plastic People of the Universe.
Čtěte také
Tehdy se mnozí zastánci nedogmatických uměleckých směrů, kteří ještě kolem roku 1968 měli určitý prostor pro oficiální existenci, ocitají bez vlastního přičinění v podzemí.
Přitom se nemuselo jednat jen o příznivce nonkonformní rockové hudby, ale též o filozofy, spisovatele, křesťanské myslitele, výtvarníky zajímající se o surrealismus či pop art, ba dokonce v podzemí se ocitají i někdejší prominenti moci, liberální komunisté spjatí s obrodným procesem roku 1968.
Zřídka byly v 70. letech též povolovány překlady náboženské literatury mimo křesťanské.
„V podzemí se vyskytovaly například i takové společenské aktivity, jako je skauting, amerikanofilní tramping, různá sběratelská a fanouškovská uskupení, jež čerpala svou inspiraci z doby, kdy dveře na Západ byly otevřené, a samozřejmě i zastánci a vyznavači všech nedogmatických myšlenkových a uměleckých směrů. Zřídka byly v 70. letech též povolovány překlady náboženské literatury mimo křesťanské, to jest například hinduistické, buddhistické, taoistické, judaistické či islámské. I tyto oblasti byly občas odkázány jen na samizdat.“
Poslechněte si celé Ex libris.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
