Václav Havel rád dával lidi dohromady. Bavilo ho spojovat underground s intelektuály, vzpomíná fotograf Ondřej Němec
Václav Havel by oslavil pětaosmdesátí narozeniny. Ondřej Němec z Knihovny Václava Havla ho fotil v průběhu pětatřiceti let. „Nejraději mám staré snímky ze sedmdesátých let. Jsou to unikátní fotografie. Focení tenkrát nebylo tak rozšířené. Když už byl Havel prezident, odehrávala se kolem něj rvačka fotografů,“ připouští Němec. Na které období svého života rád vzpomíná? V čem pro něj byl Václav Havel jedinečný a proč jsou známé jeho fotografie, ale nikoli on sám?
Čtěte také
Václava Havla jste fotil zhruba od svých třinácti let. Na které události si pamatujete?
V polovině sedmdesátých let jsme nefotili pořád a všude, spíš při různých příležitostech, Vzpomínám si na silvestr 76/77, kdy Václav Havel nabídl Plastikům, aby udělali koncert na Hrádečku. Rád dával rád lidi dohromady, bavilo ho spojovat různé okruhy. Pozval tam underground i své přátele intelektuály.
Pro mě byl zajímavější Landovský nebo ti s nejdelšími vlasy, Václav Havel byl nějaký dramatik a spisovatel, pan domácí. Fotil jsem i jeho, ale nepřišel mi tak důležitý. Až v osmdesátých letech se z něj stal přirozený vůdce: tím, že lidi spojoval a měl schopnost jednoduše a jasně formulovat myšlenky.
Jak se fotí nesmělost?
Po Václavovi člověk nemohl chtít, aby pózoval. My jsme navíc měli ambici být reportéři. Když se mi někdo díval do objektivu, byla ta fotka zkažená, fotili jsme nenápadně. Havlovi focení nevadilo, bylo mu to jedno, ale nechtěl pózovat. Ještě přísnější byla Olga, ale jednou mě vyzvala, abych fotil její program s princeznou Dianou. Znala mě, věřila mi. Říkala, že mám laskavé oko a nechávala mě fotit.
Podařilo se vám pár legendárních fotografií, ale nikdo neví, že jste je fotil vy. Vadí vám to?
Jedno mi to není, ale ani mě to nemrzí. Beru to tak, že jsem měl štěstí u těch událostí být a vyfotit je. Byl jsem amatér, kulisák, pracoval jsem v kotelně. Nepředpokládal jsem, že by moje fotky mohly být publikované jinde než v zahraničí nebo v samizdatu. Fotili jsme pro sebe a jsem rád, že fotky mohou dokumentovat dobu, kterou si dnes obzvlášť mladí lidé neumí představit.
Jaké je zůstat sám se sourozenci, když rodiče zavřou do vězení? Jak rychle vznikaly legendární fotografie Václava Havla? A co se podařilo zachránit z Němcova archivu, který odnesly povodně v roce 2002?
Související
-
Osobnost, jako byl Václav Havel, tu dnes chybí, říkají autoři divadelní inscenace Dopisy Olze
Četli jste někdy Dopisy Olze? A šli byste na ně do divadla? Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka věří, že ano.
-
Jak se fotil Václav Havel? Byl plachý, ale zato autentický,...
„Fotoaparát mám pří sobě neustále, nikdy nevíte, kde je nějaký moment, který by stál za to vyfotit,“ vysvětluje fotograf Karel Cudlín. Před 25 lety byl při pádu Ber...
-
Václava Havla v županu nám Francouzi záviděli, vzpomíná...
Když začal fotit Václava Havla, bylo mu šestadvacet let. Během jediného roku poznal Downing Street, Elysejský palác i Bílý dům. „Byl to malý zázrak, který mi došel ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
