Jak se studovalo v Sajuzu a kdo nakukal soudruhům na Kavkaze, že v Čechách jsou majoritou černoši
V 80. letech jezdili do Sovětského svazu českoslovenští studenti. Jak vzpomínají na setkání s realitou tehdejšího Sajuzu? Jak vznikl soubor tamních studentů Moravanka? A jak došlo k tomu, že si na Kavkaze svého času mysleli, že většina Čechů jsou černoši, a navíc utlačovaní? Poslechněte si Téma Plus Víta Pohanky s příběhy někdejších studentů v SSSR.
Moravanka nebyla jenom velmi populární dechová kapela v Československu. Stejné jméno si dal v 80. letech soubor složený z vysokoškolských studentů z Čech a Moravy v Sovětském svazu.
Čtěte také
„My jsme měli v Leningradu, později Petrohradě takový klon Moravanky. Založila ho tam vedoucí tanečního Národního divadla už někdy v 70. nebo 80. letech. Vyškolila první generaci studentů ve folklorních tancích a písních a ti si to pak předávali,“ vysvětluje Martin Kříž, povoláním sinolog. Možná ho znáte z televize, protože mimo jiné působil jednu dobu jako její spolupracovník z Pekingu.
Martin studoval v Sovětském svazu, je rodilý Pražák, ale je také Čechoafričan. Byl tedy v sovětském klonu Moravanky hodně viditelný.
Martinův kamarád vysvětlil soudruhu předsedovi, že v Československu je asi 60 procent černošského obyvatelstva, ale zatím utlačovaného.
Jemu a dalším studentům sloužilo působení v souboru jako příležitost k poznávání té velké země zadarmo, při vystoupeních v různých jejích koutech včetně Kavkazu.
„Pozval si nás tam předseda jednoho kolchozu, a když mě viděl, říkal: ‚Támhleten soudruh z Československa nevypadá jako ostatní soudruzi! Ten vypadá spíš jako ti soudruzi z Kuby, co jsme tady nedávno měli!‘“
Čtěte také
Martinův kamarád neodolal příležitosti zašprýmovat: Vysvětlil soudruhu předsedovi, že v Československu je ve skutečnosti asi 60 nebo 70 procent černošského obyvatelstva, ale zatím utlačovaného. Dřív nesměli cestovat, ale teď za „perestrojky“ se objevují první vlaštovky, které pustí. Ale nemá se o tom zatím mluvit.
Jenže soudruh předseda si to pro sebe nenechal.
„Takže se to po tom Kavkaze rozneslo. Když jsme přijeli do další vesnice, vítal nás další předseda kolchozu proslovem, že je rád, jak se ta perestrojka hezky uchytila. Dostala se tak daleko, že i takovíto soudruzi mohou teď cestovat! Vítá proto prvního zástupce československé černošské většiny a jen doufá, že v rámci perestrojky bude takových vlaštovek čím dál víc.“
Takové a podobné příběhy ze studia v Sovětském svazu v 80. letech minulého století uslyšíte v pořadu Téma Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka