Jak se schvaluje nová ústava...

Den s velkým D

Referendum na bolívijský způsob se od těch evropských dost liší a je to zážitek. Zatímco třeba u nás se den referenda o vstupu do EU vůbec nerozpoznal od normálních dní, v Bolívii je to jiné. V den referenda bylo volno a především bylo z bezpečnostních důvodů zcela zakázáno jezdit v jakékoliv dopravě, s výjimkou sanitek a bezpečnostních složek. A tak se návštěvníkům La Pazu naskytl neuvěřitelný pohled. Zatímco normálně se město v horské kotlině pravidelně halí do smogu a ulice jsou nacpané k prasknutí automobily, v den referenda bylo vše jinak. Nádherně průzračný vzduch, z hlavních ulic se staly pěší zóny a postranní uličky místní omladina proměnila v hřiště. A tak se všude hraje fotbal či volejbal, ale především se chodí hlasovat. Bolívijci, a hlavně stoupenci prezidenta Moralese, se na tento historický okamžik pořádně vyparádili a spořádaně stojí ve frontách před volebními místnostmi. Jak čas plyne, po ulicích chodí čím dál víc lidí s fialovými palci. Jak k němu přišli, je jasné, fialový palec znamená, že dotyčný odvolil. V zemi, kde neexistují pořádné seznamy voličů, je používaní nesmyvatelného inkoustu nejspolehlivější cestou, jak zabránit opakovanému hlasováni dotyčného.

Začátek nové éry

Indiánští obyvatelé země, a těch je většina, chápou novou ústavu jako zadostiučinění za minulé křivdy a nadvládu bělochů. Nová ústava posiluje jejich práva, když staví domorodé soudní rady na roveň standardní justici. Prohlašuje koku za kulturní dědictví, ruší status katolicismu coby oficiálního náboženství země a hned v preambuli se odvolává na Matku Zemi (Pachamamu). Na úroveň státní vlajky povyšuje pestrobarevnou wiphalu, původně praporec Incké říše, dnes symbol domorodých obyvatel And a mění název státu na Bolívijský mnohonárodnostní stát. Krom toho zahajuje pozemkovou reformu mající za cíl přerozdělit půdu bohatých latifundistů z východu mezi indiánské bezzemky. A přináší celou řadu dalších změn.

Některé uličky se mění ve volejbalová hřiště.|foto: Jakub Kocurek

Hlavní město La Paz a celé Altiplano stojí většinově za prezidentem a novou ústavou, proti jsou východní nížinné provincie. Všichni očekávají, že ústava bude schválena. Jelikož je v Bolívii svoboda slova, opoziční noviny ústavu nešetří. Přinášejí vážné rozbory, vtipy i karikatury. Hlas ulice je ale jasný, celé město je polepeno plakáty „Ano nové ústavě“ či pouhým „Sí“ („Ano“). Kolorit dokreslují oslavné nápisy tykající se prezidenta a jeho politiky. Ty ale patří k tradiční atmosféře bolívijských ulic. Když člověk vidí všechny ty nápisy obsahující slova rEVOlución a EVOlución, říká si, že rodiče prezidenta mu nemohli vybrat lepší jméno.

Hlasování vystřídaly oslavy

V noci po hlasování si příznivci Moralese a nové ústavy dávají dostaveníčko na náměstí u prezidentského paláce, aby slavili vítězství. Na to, že byla ústava schválena, ukazují průzkumy prováděné u volebních místností i průběžné výsledky. Náměstí je rychle zaplněné a všichni netrpělivě čekají, až se na balkóně objeví Evo. Je zde pestrá směsice lidí, většina jsou prostí, indiánští obyvatelé hlavního města, ale nechybí zástupci indiánských národů ze sousedních zemí, stejně jako členové levicových hnutí a stran z celé Jižní Ameriky. Je zde také hrstka bílých Bolívijců sympatizujících s prezidentem, někteří, soudě podle bund, jsou dokonce členy vládní strany MAS. Nad hlavami davu se třepotá spousta transparentů a vlajek a zdá se, že wiphaly mají nad standardní státní vlajkou mírnou převahu. Pak se na balkóně konečně objeví Evo a není sám, spolu s ním přichází viceprezident Álvaro García a celá vláda. Všichni drží v ruce knihu, jak jinak, je to právě schválená ústava. Následují projevy. Všichni děkují lidu Bolívie a slibují světlé zítřky s novou ústavou. Prezident hned na úvod nechává držet minutu ticha za padlé „revolucionáře“ Simona Bolívara, Tupaca Amaru, Tupaca Katariho a Che Guevaru.

Jedna z hlavních tříd v den referenda|foto: Jakub Kocurek

Politické kotrmelce

Zajímavé je, že prezident Morales používá výhradně oslovení bratři a sestry a nikoli soudruzi a soudružky. Jinak se projevuje jako zdatný řečník, který díky svému prostému původu umí dobře zapůsobit na obyčejné lidi. Neobvyklou postavou je ale i viceprezident García, bílý intelektuál, který vystudoval matematiku v Mexiku a po návratu se zapojil do levicové guerilly a byl za účast na vyhození elektrorozvodny v La Pazu do vzduchu dokonce odsouzen. Ve vězení nelenil, vystudoval sociologii a po propuštění se stal novinářem, zřekl se násilí a připojil k Moralesovi. Dokazuje, že náhled na MAS a Moralese jako na hnutí negramotných indiánů je poněkud černobílý. Byť jsou to právě indiáni, kteří musí na náměstí před prezidentským palácem cítit největší zadostiučinění, jelikož až do šedesátých let pro ně platil zákaz vstupu na toto náměstí. Těžko říci, co cítí, když zde oslavují ústavu, jež jim dává řadu práv a z balkónu paláce k nim promlouvá jeden z nich.

Klidná léta

Příští rok v lednu to budou tři roky, co byla ústava schválena, a přesto, že někteří komentátoři strašili občanskou válkou či rozdělením země, pokud bude schválena, nic z toho se nestalo. Bolívie má sice spoustu problémů a ještě dlouhou cestu před sebou, ale černé scénáře se nenaplnily, a země si dokonce udržuje – narozdíl třeba od Venezuely – stabilní ekonomický růst i v době globální krize.

Stoupenci nové ústavy nemají zjevně nouzi o plákáty.|foto: Jakub Kocurek