Jak pejsek s kočičkou vařili dort

10. říjen 2003

Kníže František Oldřich Kinský neuspěl v dalším kole soudních sporů, které vede o navrácení rozsáhlého rodinného majetku. Nejnověji soudkyně Okresního soudu v Děčíně Jana Havlová sice uznala, že Kinský je majitelem nemovitostí, o něž se spoří, avšak nevyhověla jeho požadavku na jejich navrácení. Je celkem jedno o jaké majetky jde, žalob Kinského jsou desítky a zatímní průběh soudních řízení je podobný. Nižší soudní instance Kinského požadavkům nevyhoví, vyšší pak jeho požadavky uzná.

Kinského spory mají řadu rovin, nicméně základní linie je jedna. Kinský se nyní podle advokáta nedomáhá restituce majetku, ale potvrzení vlastnického práva k majetku, který jako šestiletý zdědil a podle právníka nikdy neztratil. A poté - jak jinak - navrácení majetku.

Soudkyně Havlová opřela svůj výrok jednak o Pařížskou dohodu o reparacích z roku 1945 a také o dekret číslo 12 prezidenta Beneše. Navíc, asi jako nějakou právnickou třešinku na soudním dortu neváhala přidat trumf v podobě tzv. "institutu vydržení", podle něhož kdokoli je zapsán v katastru nemovitostí jako majitel a objekt (či cokoli) drží po deset let v dobré víře, že je jeho majetkem, nemůže být po oné zákonné lhůtě jako majitel zpochybněn. Jak řečeno, je to celé jako zapečené palačinky s rybovou náplní, polité melounovou polevou - sežvýkat se to dá, ale ztuha... Takže - co se týče tzv. reparační dohody z Paříže, podle níž mělo být zajištěno, aby se zabavený majetek nevrátil do německých rukou, spadají pod ní osoby, které měly říšskoněmecké občanství k 29. září 1938. Podle Kinského advokáta Jaroslava Čapka, nabyl Kinského otec říšského občanství 10. října 1938 a tudíž se na něj reparační dohoda nevztahuje. Soudkyně tyto okolnosti, podle Kinského advokáta, nepodrobila žádnému bližšímu zkoumání.

Dále - to, že do odmítavého stanoviska soudu byly přece jenom zahrnuty Benešovy dekrety může sice vzbudit polojásavé polotanečky některých politiků, kterým se do jejich politických hrátek (najmě těch nacionalisticky přibarvených) hodí, že nějaký soudní výrok dává za pravdu jejich tzv."obavám o průlom Benešových dekretů", což bylo politické téma, ze kterého se před nedávnem třískal politický kapitál a třískat ještě jistě bude, dokud pro nezanedbatelnou část voličské veřejnosti budou libovolní "cizáci" synonymem pro vyžrané vepře, sápající se po našem (čtěme "oněm cizákům poctivě počesku ukradeném") majetku... Ale-

Znovu si dovoluji tenkým hláskem připomenout, že Kinský se nikam do Benešových dekretů neláme, nýbrž vyžaduje uznání nároku na vlastnictví. "Beneše" vytahují z truhly jiní...

A ještě ten institut "vydržení", který soudkyně vtipně použila jako nějakou (co já vím) superpojistku, kdyby už nic jiného nefungovalo. Vezměme si, prosím, takovou zcela vymyšlenou modelovou situaci: Někdo vám ukradne vaši (například) chalupu. Udělá to tak, že podplatí svého kamaráda na katastru - uznejte, to se v téhle zemi přihodit může,ne? Načež vy se spravedlivě naštvete a dáte ho k soudu...

Ovšem - soud je zavalen tisíci případů, vaše spravedlivá líčení se protahají. Máte navíc tu smůlu, že ten, kdo vám chaloupku zcizil má ještě známé na policii (nebo je platí), na státním zastupitelství (nebo tam někoho platí) a u soudu (nebo tam někoho platí). Připomínám, že jsme stále v rovině fikce, i když by se to mohlo stát, že? Máte prostě smůlu - soud se protahuje a protahuje. V mezičase se například ztratily (někam se prostě poděly) materiály, ve kterých jste napadli zápis do katastru. To se prostě někdy přihodí.

Také pár úředníků na různých stupních státní správy, v justici, i nějaký ten policista udělali kdesi nějakou malou chybku, která se pak v následujících soudních líčení musí obtížně rozmotávat - a ne vždy se to daří. Ztrácíte nervy, peníze i čas... A přichází velké finále - po mnoha a mnoha zbytečných, protahovaných, odročovaných a vcelku fraškovitých stáních najednou zjišťujete, že uplynulo deset let a jeden den. A ten zloděj, co vám chaloupku ukradl je podle místních zákonů nezpochybnitelným majitelem; tvrdí totiž, že majetek nabyl a držel po celou tu dobu v dobré víře, že někdejší váš je nyní jeho majetkem. A to je všechno - alespoň na téma tzv. "institutu vydržení".

A ještě maličkost. V novinách čtu, že u soudu měly být prezentovány důkazy, že Kinští neplatili daně a odvody. Mám si myslet, že z nich někdo dělá neplatiče daní z toho majetku, který jim byl (podle jejich názoru neoprávněně) konfiskován? Jako, že měli platit daně za majetek, který jim už nepatřil? To by bylo doopravdy legrační. Nebo ne? Nebo se to snad stalo i někomu jinému?

Jinými slovy - to není jen o Kinském, co tady říkám, to je o justici a jejích manýrách.

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.