Jak Němci ovlivnili mytologii Slovanů

7. duben 2018
Předpecní nádoba zapuštěná do podlahy v jednom z domů kultury pražského typu

Zatímco keltská a vikingská tématika zažívá v dnešní době vzestup, o Slovanech se příliš nemluví. Nevznikají filmy o jejich bojovnících a bitvách, nepíší se knihy na motivy jejich mytologie. To, co z ní totiž dnes známe, je většinou výtvorem až posledních století.

Z dob příchodu nositelů slovanské kultury na naše území se toho dochovalo jen málo. Slované nikdy nedospěli do psané gramotnosti, a tak jejich mýty a báje zaznamenaly až později křesťanští učenci. O jejich životě, řemeslné výrobě i pohřbívání ale hovoří například archeologické nálezy.

Sídliště, které nemá obdoby

Kresebná rekonstrukce zahloubeného domu z období kultury pražského typu (6.-7. století)

Jedním z nalezišť obydlí a předmětů z doby příchodu prvních Slovanů na naše území, tedy 6. a 7. století, je velké sídliště u Roztok u Prahy. Podobných nalezišť známe z Čech asi sto padesát.

Zatímco ale na ostatních lokalitách se vyskytuje kolem pěti, vzácněji deseti obydlí, v Roztokách archeologové odkryly už více jak tři sta dávných příbytků a odhadují, že jich v oblasti mohlo být šest set až tisíc. Obydlí tvořily zahloubené stavby, takzvané polozemnice. Tento rys spojuje kulturu „pražského typu“ s některými objevy na Ukrajině.

Dobře zachovalá klenba kamenné pece v jednom z raně středověkých domů v Roztokách

Kvůli tomu, že domy na tomto sídlišti jejich majitelé opouštěli v klidu, tedy ne za dramatických okolností, nálezů předmětů, které by vypovídaly o jejich životě, je málo. Více předmětů se dochovalo ve dvou obydlích, které vyhořely.

Díky podrobné analýze ekofaktů, tedy nejen výrobků, ale i toho, co tam po lidech zůstalo v širším slova smyslu (zvířecí kosti, zbytky zuhelnatělých kulturních plodin, uhlíky), vyšla najevo zajímavá věc. Sídliště bylo jakoby rozdělené na dvě části. V severní části, situované při ústí Únětického potoka, jako kdyby sídlila běžná zemědělská komunita.

O kilometr jižněji, blíže k Sedleckým skalám, se nálezy charakterizující tamní osídlení poněkud liší. Například obilí se do této části osídlení už dostávalo vyčištěné, určené ke konzumaci, bylo nalezeno více prasečích kostí, což může svědčit o přítomnosti vyšší koncentrace lidí a potřebě je uživit něčím nenáročným na prostor i výživu. Pracovní hypotézou archeologů a historiků proto je, že se jednalo o obchodní stanici. Přesné určení jižněji žijící komunity však zatím není možné.

Zahloubený raně středověký dům v Roztokách. Vpravo vpředu dobře zachovalá kamenná pec, vzadu uprostřed stěny box sledující kůlovou jámu nosného sloupu. Ostatní kůlové jamky dokládají výbavu interiéru, příp. výrobní zařízení

Rozpory v datování

I určování přesné datace nálezů a tedy i pohybu tehdejších kmenů, označovaných jako slovanské, je problematické. Zatímco v Polsku si například mohou pomoci dendrodaty, tedy poměrně přesným určením stáří dochovaných nalezených částí dřeva, u nás kvůli hydrologickým podmínkám takové objevy chybí.

Jediné dendrodatum pochází ze studny v Hostivicích z roku 676, tedy z poslední třetiny 7. století. Využívá se tak radiokarbonová metoda datování, která je méně přesná.

Letecký snímek lokality v Roztokách u Prahy během archeologického výzkumu v roce 2006

Praotec Čech a migrace

Ze západní Ukrajiny do Střední Evropy došlo v 6. a 7. století k migraci. Nikdo ale neví, jak byla intenzivní a jak vypadala. Představa postupu praotce Čecha a celého jeho kmene tak, jak je popsána ve Starých pověstech českých, je patrně mylná. Pověst, kterou zachytil Kosmas, naznačuje něco jiného.

To, že praotec Čech vystoupil na horu Říp a učinil první pohanskou oběť, znamenalo v tehdejším myšlení lidí velký sociální i právní krok. Zaslíbil jim tím zemi, kterou obsazovali, a legitimizoval jejich nárok na získané území i jeho obranu. Je ale nutné říct, že mýtus kronikář Kosmas zachytil až ve 12. století. Událost tedy popisoval a vysvětlovat zpětně s ohledem na dobu, ve které žil, nikoliv na dobu, ve které se legenda odehrála.

Boj slovanské a germánské mytologie

V zásadě všechno, co se dnes označuje jako slovanská mytologie, je rekonstrukce. Zatímco o řeckých a římských bozích se toho dochovalo mnoho, hovořit s čistým svědomím o původním pantheonu slovanských bohů nelze. Nedochovaly se nám totiž žádné původní slovanské písemné prameny. O všem referují křesťanští autoři, kteří tak činí ze svého do jisté míry pokrouceného úhlu pohledu, kteří nechápou pohanství jako konkurenční náboženský systém, ale spíše ďábelskou deviaci.

K rekonstrukci docházelo hlavně v době národního obrození. Obrozenci zjišťovali, že slovanská mytologie stojí na velmi vratkých základech. Viděli, že germánská mytologie je průkaznější. Zároveň v té době neustále docházelo ke střetávání německého a českého živlu. Proto se rozhodli sáhnout k vytvoření systému, který by dokazoval, že slovanské, tedy i české kořeny sahají hluboko, až do bájných mytických dob. Proto vznikala všemožná božstva, která s historickou skutečností neměla nic společného.

Vrstevnicový plán vltavského údolí mezi městem Roztoky a skalami na okraji Sedlce (Praha 6). Na plánu jsou vyznačeny sondy archeologických výzkumů (1); prozkoumané raně středověké domy (2) a různé typy zásobních jam na obilí (3-5)

Ze všech slovanských skupin se nejvíce z mytologie, rituálů i například posvátnosti zvířat, dochovalo ve spojení s polabskými Slovany a Rujánou, kde do roku 1168 stála poslední slovanská svatyně, zasvěcená bohu Svantovítovi.

Novodobá romantizace starých kultur a časů

Vraťme se zpět k u nás tolik populárním Keltům. Jedním z vysvětlení, proč se k nim u nás obracíme více jak k Slovanům, může být jistá touha po tajemnu. Jsou pro nás více exotičtí. Jsou spojeni s tajemnem, které tu kdysi bylo, ale je dávno nedosažitelné a k němuž jsme ztratili vazby. Dokonce vzniká celá řada knih propojujících keltskou tématiku s ezoterikou.

To samé se ale začíná dít i se slovanským duchovním odkazem, i když produkce v České republice stále silně zaostává za Ruskem nebo i jinými slovanskými zeměmi. Na druhou stranu má Česká republika silnou tradici v bádání o Slovanech, ať už archeologickém, historickém nebo třeba etnologickém. Romantické představy a novodobě stvořenou mytologii o předcích, se kterými nás dodnes pojí jazyk, tak stále převyšují poznatky, získané z hmatatelných nálezů a prozkoumaných pozdějších písemných pramenů středověkých učenců.

Typická keramická nádoba kultury pražského typu z Roztok
autor:Kateřina Havlíková
  • Historie
  • Zpráva