Jak by měl vypadat váš pohřeb? Přemýšlíte o tom?
Jaká hudba by na něm měla hrát a co byste chtěli mít na sobě? Pro někoho jsou to morbidní otázky. Ale přemýšlet o smrti má smysl.
Přimět Čechy o smrti přemýšlet vážně i nevážně, to by měla kampaň Mojesmrt.cz. Prostřednictvím webových stránek se člověk může zamyslet nad tím, kdo by mu měl řečnit na pohřbu. Nebo co by si na posledním rozloučení nechal zahrát. Právě s tímhle si pozůstalí často nevědí rady.
O svého vážně nemocného dědečka se starala několik měsíců Eliška Šupová z Prahy. Pán ve věku 89 let měl nádor na mozku. A příbuzní se mu snažili poslední chvíle maximálně zpříjemnit. Přesto na některé věci nebyl čas.
„Všechno vám to dojde, ale až potom. Žijete tím okamžikem. Tím, že jste to nikdy nezažili, tak se k tomu dostanete jenom okrajově. A to je škoda. Proto mi přijde jako ohromně nápomocná věc, když se to téma otevře. Ať už z vaší strany, nebo ze strany toho umírajícího.“
Smrt, i když se s ní v případě jako byl Eliščin počítá, je pro pozůstalé šok. A ve stavu emocionálního rozrušení musí řešit i spoustu úředních věcí. Pohřeb většinou bývá pod taktovkou příslušného krematoria a jeho nabídky. I to by možná do budoucna mohla změnit kampaň Moje smrt.cz.
„My víme, co se hraje na českých pohřbech. Pokud si sami nerozhodnete, jak to chcete, tak se pravděpodobně stane, že vám zahrají Škorpiony nebo Až mě andělé a možná Zasviť mi, ty slunko zlaté. Tady má člověk možnost si pustit, jak to zní. Dáváme možnost vybrat si, co chcete na pohřbu zahrát vy,“ popisuje Libor Vaněk, jeden z autorů kampaně Mojesmrt.cz.
Uživatel se může proklikat kolonkami jako je oblečení do rakve, parte nebo průběh pohřbu. Mnoho lidí asi neví, že v Česku pro poslední věci člověka neexistují žádné předpisy. Pokud byste chtěli mít na poslední cestě na nohou své oblíbené taneční boty, záleží na pozůstalých, jestli vám je dopřejí. Důležité je, dát o svých přáních vědět.
„Babička umřela, přijela záchranka, která vtrhla do bytu. Když babička oblékala celou vesnici, bylo nemyslitelné, aby během pěti minut ji v noční košili nandali do černého vaku. Představa, že ta, která oblékala celou vesnici, odjede v pyžamu, byla tak nehorázná, že jsem prosila, ať partner vyjedná, že pohřební služba přijede až večer,“ popisuje Hana Čápová zkušenost s úmrtím babičky, o kterou se starala do poslední chvíle.
Podle lékařky Ireny Závadové, která se specializuje na paliativní péči, jde ale o víc než o originální oblečení nebožtíka nebo netradiční místo rozptylu.
„Přání medicínská, přál bych si poskytovat péči v takovém rozsahu, napojit na ventilátor nebo ne, dostávat antibiotika, umělou výživu pomocí sond, to mně přijde důležité. Břemeno, které padá na příbuzné, je zatěžující. Když příbuzný ví, maminka říkala, že by nechtěla mít umělou výživu nebo naopak, že kdyby nemohla polykat, že chce uměle živit. To odbřemeňuje pečující, kteří mají tisíce starostí.“
Český právní řád s posledními přáními umírajících počítá. Od začátku letošního roku zavedl nový občanský zákoník Institut dříve vyslovených přání. Formou dotazníku může nemocný člověk dát vědět o tom, o jakou lékařskou péči v případě zhoršení zdravotního stavu nemá zájem.
Za kampaní Moje smrt.cz stojí nezisková organizace Cesta domů. Ta provozuje mimo jiné i mobilní hospic pro ty, co si přejí umřít v klidu doma. Úspěšnost kampaně podle ředitele Cesty domů Marka Uhlíře nebudou měřit podle počtu sdílení na sociálních sítích.
„Máme očekávání, že by to někomu mohlo pomoct v tom, že by si to uspořádal. Pokud možno šel s kamarádem, kamarádkou, maminkou, babičkou, bráchou a to téma otevřel u kafe, nebo kdekoliv.“
Kampaň by měla vést k tomu, aby o lidé smrti přemýšleli, ale aby si také řekli, jak poslední věci uspořádat. K zahájení této kampaně vedla každodenní zkušenost z rodin. Umírající by se měl zamyslet nad tím, co by chtěl, aby po něm zůstalo, s kým by si chtěl uzavřít nevyřízené účty. Co by chtěl, aby byl jeho otisk, který na světě nechá.
„Pak se člověk daleko líp vyrovnává s tím, že odchází a že ten další čas nedostane.“
Jak si kampaň povede a zda povzbudí Čechy k přemýšlení o konci života, bude jasné v následujících měsících. Podrobnosti najdete na mojesmrt.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.