Jak kočky přišly ke svým skvrnám

Evolucí skvrn a pruhů na srsti velkých i malých koček se zabývají biologové z Bristolské univerzity. U 35 druhů kočkovitých šelem analyzovali velikost, tvar, rozmístění i směřování vzorů na srsti a porovnali je s prostředím, v jakém kočky žijí, denní dobou jejich hlavní aktivity i velikostí obvyklé kořisti. Zjistili tak, že kočky žijící v hustých pralesích tíhnou ke skvrnám. Ty, které navíc loví v noci, mají nepravidelný vzor skvrn, který víc „mate“ noční vidění kořisti. K takovým druhům patří například levharti a jaguáři.

Tyto výsledky podporují teorii, podle které je hnací silou evoluce skvrn na kočičí srsti potřeba kamufláže. Existuje však několik anomálií. Gepardi si své skvrny zachovali navzdory tomu, že žijí na otevřených travnatých pláních. Kočka bornejská (Catopuma badia) a kočka plochočelá (Prionailurus planiceps) zase mají jednolitě hnědý kožich navzdory tomu, že žijí v hustých pralesích. Zajímaví jsou také tygři, které jako jediné z 35 sledovaných druhů koček zdobí vertikální pruhy. Jejich kamufláž podle vědců nesouvisí s travnatým prostředím, jak by se dalo předpokládat. Zároveň je tak účinná, že si musíme položit otázku, proč se pruhy mezi kočkovitými šelmami i dalšími savci vyskytují tak málo.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B, University of Bristol