Jak je složité se omluvit

15. březen 2006

Jsou to takové dvě - v době překotného dění a informačního závalu - v podstatě přehlédnutelné události.

První událost:
Před několika dny mohli návštěvníci zcela nabitého kinosálu Masarykovy univerzity v Brně shlédnout unikátní dokumentární projekt. Vůbec poprvé měli studenti možnost shlédnout dobový, šest a půl hodiny dlouhý, filmový materiál z procesu s Miladou Horákovou.

S výkladem odborníků zabralo promítání celý den - to je možná pravý důvod, proč se tento dokument studentům promítal poprvé a proč není jeho předvádění publiku například samozřejmou součástí školních osnov.

Dokumentární materiál tehdy, před více než padesáti lety, pořídili samo komunisté. Ihned po procesu byl uložen do archivu a tam měl také zůstat navždy skryt před zraky veřejnosti. Propagandistický účel v době procesu byl zcela naplněn daleko hutnějšími a kratšími výňatky z tohoto inscenovaného procesu, distribuovanými tehdy plně komunisty ovládanými dobovými médii.

Na dokumentu samotném je příšerně a očividně vidět, o jaký druh manipulace se případě souzení Milady Horákové a jejích spoluobžalovaných jednalo. Byl to tehdy jen jeden z vymyšlených a na komunistickou zakázku vyrobených procesů, při kterém bylo všechno dokonale naplánováno, včetně výběru nejen předem odsouzených, ale také výběru soudců, výběru publika, průběhu líčení a dodržování scénáře soudního jednání. Ten scénář vznikal za vydatného přispění sovětských tzv. "poradců". Režii však měla pevně v ruce domácí, jediná a vládnoucí Komunistická strana Československa.

Milada Horáková byla jedinou ženou, kterou tehdy komunistická soudní mašinérie poslala na smrt.

Nechce se mi to celé opakovat, ale doufám, že okolnosti inscenovaných procesů v padesátých letech minulého století jsou dostatečně známy. Jestli ne, je to naše ostuda a v této zemi je cosi špatně.

Druhá událost:
V nedávném rozhovoru pro soukromou rozhlasovou stanici odpověděl Jiří Dolejš, místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy, která je následnickou organizací někdejší Komunistické strany Československa, na otázku ohledně popravy Milady Horákové, že (cituji dle Lidových novin) "popravit kohokoli za politický názor je zločin". Konec citátu.

Následně označil popravu Milady Horákové za zločin i předseda KSČM Vojtěch Filip, který doslova řekl: (cituji opět z Lidových novin) "V každém případě došlo k justiční vraždě. Jak to mám jinak nazvat, když to tak je? Myslíte si, že předělám historii?" Konec citátu Vojtěcha Filipa.

V okamžiku, kdy se člověk dozví, že současní šéfové místních komunistů takto hovoří o bývalých komunistických zvěrstvech, málem by se zdálo, že se něco na celkové strategii KSČM mění.

Není to ale pravda.

Ani Dolejš, ani Filip nepočítají s tím, že by se jejich partaj, jako celek, nebo oni, jako její představitelé, měli omlouvat za zločiny spáchané za vlády jejich předchůdkyně KSČ.

Předseda KSČM Filip to dokazuje nádhernou ukázkou marxistické dialektiky, když tvrdí (a to je další citát z Lidovek), že "jednotlivec může říkat cokoli. Komunistická strana je organizace s téměř 90.000 členy. Její omluva je dána usnesením sjezdu. Myslíte, že moje omluva je něco víc? Já myslím, že méně. Já respektuji usnesení sjezdu KSČM. To je tak těžké pochopit?" Konec citátu Vojtěcha Filipa.

A máme to.

KSČM se omlouvat nebude, neboť podle téže účelové dialektiky se komunisté za tzv. "chyby a omyly", spáchané na občanech Československa v letech 1948 - 1989 omluvili usnesením přijatým na mimořádném sjezdu 20. prosince 1989. Trik je v tom - lidově řečeno - že vlk (lidé této země) se jaksi najedl, a kozy (komunisté) zůstali celí a bez poskvrny, neboť kdo se v prosinci 1989 omlouval byla původní Komunistická strana Československa. Její následnická a současná Komunistická strana Čech a Moravy vznikla až v roce 1990. Z jejich pohledu, myslí přinejmenším soudruzi Dolejš a Filip, je KSČM čistá.

Z mého - nikoli.

Občanům demokratické země, v níž mají tu možnost komunisté žít a zasahovat do dění státu, ještě hodně, hodně dluží.

autor: Martin Schulz
Spustit audio