Jak asi dopadne referendum ve Venezuele?

Jisté je, že krize poškodila méně prezidenta než protichávezovskou opozici. Ovšem teď, po několik měsících přešlapování na místě, se přiblížil okamžik, kdy by prezidentovi odpůrci mohli Chávezův odchod prosadit jeho vlastními prostředky. Ústava, kterou si Chávez upravil k obrazu svému, umožňuje vypsání referenda o dalším setrvání prezidenta ve funkci. Prezident ale musí mít za sebou nejméně polovinu funkčního období. To se stane přesně 19-tého srpna.

Průzkumy naznačují, že Chávez by v referendu neobstál u 65-ti procent lidí, kterým by stálo za to odebrat se k urnám. Velmi by se však mýlil ten, kdo by z této prosté skutečnosti vyvozoval, že Chávezovy dny v prezidentském úřadě jsou s největší pravděpodobností sečteny. Referendum se může zdát tou nejjednodušší formou hlasování. Venezuela ale momentálně postrádá funkční Ústřední volební komisi, která by hlasování zorganizovala, neboť parlament už tři měsíce není schopen shodnout se na personálním složení jejího vedení.

Pat by mohl vyřešit Nejvyšší soud, na který v případě dalších průtahů příslušná pravomoc parlamentu do 14-ti dnů přejde. Kritici ale upozorňují, že Nejvyšší soud je mnohem náchylnější podlehnout nemístnému tlaku a ovlivňování ze strany vlády. Kromě toho není jisté, zda bude nakonec jako platná uznána petice za vypsání referenda z loňského listopadu. Podle optimistických odhadů - to, znamená za předpokladu, že se všechny procedurální překážky podaří překonat - nelze vypsání referenda očekávat dříve, než koncem roku.

Průtahy kvůli údajným nebo skutečným formálním nedostatkům jsou jen částí Chávezovy taktiky. Jejím jediným cílem nemusí být úplné zmaření referenda. Prezident se může souběžně snažit o to, aby získal čas a zajistil si co nejvíce prostředků, které by mu pomohly zajistit příznivý výsledek referenda. Jedním z takových prostředků může být třeba v úterý zahájený vládní projekt boje proti negramotnosti. Číst a psát neumí zhruba půl druhého milionů Venezuelanů, tedy bezmála 10 procent populace.

Podle Cháveze jde o vskutku "revoluční projekt", což si lze ovšem vykládat nejrůznějším způsobem. Jisté je, že se na přípravě kampaně podílelo zhruba 7 desítek odborníků z Kuby, což nepřekvapuje vzhledem k obdivu a přátelství, které Cháveze spojují s kubánským vůdcem Fidelem Castrem. Kuba ale Chávezovi nepřispěchala napomoc pouze personálně, nýbrž také materiálně: Podle agentury Reuters kubánský režim Chávezově vládě poskytl také učebnice, videopřehrávače a 50 tisíc televizních přijímačů. Také další z posledních počinů Chávezovy vlády lze označit za v uvozovkách "revoluční". Na půdě parlamentu je projednáván vládní návrh zákona o cituji "společenské odpovědnosti v televizním a rozhlasovém vysílání." Hlavním účelem zákona je oficiálně ochrana děti a mládeže před programy obsahujícími násilí a sex. Vysílání takových pořadů se po drtivou většinu dne zakazuje.

Návrh zákona ale obsahuje také klauzuli, která hrozí tvrdými finančními tresty a odnětím licence těm stanicím, které by opakovaně odvysílaly programy a stanoviska, jež cituji "podněcují k narušování veřejného pořádku." konec citátu. Není divu, že toto hodně pružné ustanovení - které může sloužit jako účinný nástroje k ovlivňování obsahu vysílání - vzbudilo ostrou kritiku i v zahraničí.

Stručně řečeno: Chávez evidentně neponechává nic náhodě. To je zřejmě také hlavní příčina toho, že dokázal překonat tak nebezpečné situace, jakými byly už zmiňovaný pokus o puč či dvouměsíční generální stávka. Hodně ale záleží také na počínání protichávezovské opozice. Aby byla úspěšná, musí se vyvarovat hrubých taktických chyb. Takovou chybou může být přílišná horlivost některých soukromých televizních stanic, které už nyní spustily předreferendovou kampaň.