Izraelsko-americká roztržka

Tehdy na Blízký východ přijel viceprezident Joe Biden, a to v rámci cesty, která měla nastartovat už zhruba rok zarezlá mírová jednání mezi Izraelem a Palestinskou autonomií. Pro prezidenta Obamu je mír v této části světa velmi důležitý, ovšem až dosud situace vypadala tak, že za přerušením rozhovorů stáli Palestinci. Ti se totiž nejsou schopni dohodnout ani mezi sebou, natož s Izraelci. Prezident Mahmúd Abbás si navíc na západě udělal špatné jméno tím, že odmítl velmi zajímavou nabídku na trvalé řešení, se kterou na sklonku svého funkčního období přišel izraelský premiér Olmert. Po nástupu pravicové vlády Benjamina Netanjahu se izraelsko-palestinské vztahy zhoršily, ale jednání pořád byla možná. Abbás vzhledem k nejasnostem uvnitř palestinské politiky neměl odvahu k dalším jednáním, a přidával nové podmínky pro započetí jednání – jednou z nich bylo zmrazení výstavby v izraelských osadách na Západním břehu, tedy na území, které si nárokují Palestinci pro svůj budoucí stát. Tuto tezi částečně přijala i Obamova administrativa, a začala na Izraelce tlačit, aby výstavbu zmrazili.

Netanjahuova vláda nedávno opravdu ustoupila, nebo se alespoň domnívala, že ustoupila – zmrazila na deset měsíců výstavbu v osadách, ovšem nikoli v okrajových čtvrtích východního Jeruzaléma, které Izraelci nepovažují za Západní břeh, ale součást svého hlavního města. Tato nejasná situace mohla ještě nějakou dobu vydržet, kdyby se Bidenovi nestala nepříjemná věc. Když totiž minulý týden přijel, aby asistoval u začátku nových izraelsko-palestinských rozhovorů, tak mu takřka pod nosem Izraelci oznámili, že začínají s výstavbou asi 16 set nových bytů na území, které si nárokují Palestinci. To Biden považoval za políček do tváře, a Obamův politický poradce David Axelrod to dokonce označil za urážku. Kriticky se o věci vyjádřila také ministryně Clinotonová, a odložena byla také cesta amerického vyjednavače George Mitchela do Izraele. Mluvit o vážném narušení vztahů tedy není nijak nadnesené.

Jak si tedy nyní stojí oba dva hráči, tedy americká administrativa a Izraelci?
Začněme druhými, tedy především premiérem Netanjahuem. On sám velmi dobře ví, že jeho země americkou podporu potřebuje, a také si je vědom, že izraelští premiéři, kteří měli špatné vztahy s USA, nebyli izraelskou veřejností zrovna cenění. Na druhou stranu také platí, že v současné době velká část Izraelců trpí pocitem, že konkrétně Barack Obama není příliš dobrý spojenec, a že jeho administrativa bude ochotná obětovat izraelské bezpečnostní zájmy ve prospěch dohody například s arabskými zeměmi. Dále, Izraelci sice jsou ve své většině proti rozšiřování osad, ale shodnou se na tom, že okrajové jeruzalémské čtvrti se za osady nedají považovat. Obojí – tedy nedůvěra v Obamu a snaha učinit Jeruzalém co nej-izraelštějším - zmírňují Netanjahuovu motivaci se s Obamou dohodnout za každou cenu.

Zde je však třeba zdůraznit, že oznámení o výstavbě bytů ve východním Jeruzalémě přišlo z ministerstva vnitra, které nemá v rukou Netanjahuoova strana Likud, ale ministr Eli Jišaj, tedy jeho koaliční partner Šas. Necitlivě načasované oznámení v době Bidenovy návštěvy je tedy projevem hlouposti, a nebo možná spíše důsledkem snahy Šasu ukázat Netanjahuovi svou sílu. Bez Šasu se totiž Netanjahuova koalice neobejde, a právě nacionalistický a náboženský Šas patří k příznivcům výstavby osad. Provokativní načasování zprávy o výstavbě tedy nebylo jen políčkem do tváře Američanovi Bidenovi, ale i samotnému premiéru Netanjahuovi, který tvrdí, že o plánovaném oznámení o výstavbě vůbec nevěděl.

A jaká je situace Obamy? Jak jsme se již zmínili, pro současnou administrativu, které se nedaří uspokojivě zvládnout zdravotnickou reformu ani další hospodářské otázky, jsou zahraničně politické problémy důležitým polem, kde Obama může doufat v úspěch. Právě neúspěch Bushe mladšího byl předmětem Obamovy kritiky během kampaně. Nyní, více než rok po nástupu do funkce, však ani Obama nemůže mluvit o úspěších, a mnoha jeho spolupracovníkům se zdá, že dotlačit Izraelce k ústupkům bude snazší než k nim dotlačit arabskou stranu. Vzhledem k tomu, že izraelská výstavba na Západním břehu byla mezinárodním společenstvím přijata jako jeden z hlavních problémů definitivního uspořádání, nemohla Obamova administrativa v takové věci ustoupit.

Na druhou stranu však je důležití, že ze strany mnoha proizraelsky naladěných politiků a nátlakových skupin se administrativa ocitla pod opačnou palbou. Někteří kongresmani nebo proizraelská organizace AIPAC například tvrdí, že se celá věc mohla vyřešit mnohem tišeji. Administrativa se však z neznámých důvodů rozhodla problém nafouknout a vytvořit tak zcela nový problém, který poškozuje americké zájmy na blízkém východě i postavení Izraele. Ani Američané si totiž nemohou dovolit zbytečné hádky se svými spojenci, a nyní trochu tlumí svá slova. Ovšem platí, že Američané nyní budou muset chtít po Izraelcích další ústupky, aby neztratili tvář.

Také premiér Netanjahu se již dvakrát omluvil za to, že byl jeho partner postaven do trapné situace, a obě strany se nyní více než na nastartování izraelsko-palestinských rozhovorů budou soustředit na minimalizaci škod. Američané nechtějí ztratit izraelskou důvěru a tedy i roli nestranného partnera v dalších rozhovorech. Izraelci jsou si vědomi, že jak samotná výstavba, tak její necitlivé načasování vyvinilo palestinskou stranu z rozhodujícího podílu na ustrnulých mírových rozhovorech, a vinu přesunulo na Izraelce – ti se tedy kvůli vnitropolitickým rozmíškám zbytečně a hloupě oslabili na mezinárodním poli. vzhledem k tomu, že jak Washington, tak Jeruzalém mají před sebou problém mnohem naléhavější než je izraelsko-palestinský mír, nakonec se dohodnou na tom, že na tuto bouřku zapomenou. Tento společný naléhavý problém se jmenuje Írán a jeho jaderný program – vědí, že tento problém pravděpodobně budou řešit společně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.