Ivan Štern: Zemřel Milan Kubes

17. říjen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruce
0:00
/
0:00

Jeden z nejvěrnějších posluchačů stanice Svobodná Evropa nejen z doby, kdy vysílala z Mnichova, ale i z doby vysílání na Královských Vinohradech. Ač nevoják nesmírně toužil po dekretu plukovníka. Jediná instituce, od níž takový dekret byl vůbec ochotný přijmout, byla Svobodná Evropa.

Nevím, proč se šéfredaktor Pavel Pecháček zdráhal mu plukovnický dekret vystavit. Možná Kubese šacoval na poručíka. Jakmile odešel do velké Svobodné Evropy, dnes sídlící na Hagiboru, a mě ředitel rozhlasu Kasík pověřil řízením „Svobodky“, dekret s právem být oslovován „pane plukovníku“ jsem Kubesovi vystavil. Odvděčil se mi kubesovsky. Rozhlasová rada jej po čase pověřila pravidelným hodnocením programu naší stanice a on, snad ve snaze ještě více zlepšit moji práci, pomalu v každém hodnocení kriticky rozebíral především můj pořad.
Kubese jste potkali, kamkoli vás vaše nohy zanesly.

Zajeli jste si do Mnichova, a ač už dávno bydlel zpátky v Praze, jeho stopy, které tam zanechal z doby exilového pobytu, byly stále patrné. Zejména spolupráce se sudetoněmeckým krajanským sdružením. Pro ně u nás vyšlapával pěšinku smíru a snažil se přesvědčit, že nejde o zatrpklé a zaťaté revanšisty, ale veskrze o lidi, mající naši zemi přinejmenším stejně tak rádi, jako ji máme my.

Zašli jste si do břevnovského kláštera na symposium sdružení Opus bonum a hle, kdo se vám před očima vyloupl: Kubes jako jeden z klíčových organizátorů.

Vydali jste se na konferenci sdružení Panevropa a mohli vsadit boty, že tu potkáte Kubese opět v roli klíčového zařizovače.

Dým nad zhasnutou svíčkou

Upřímně řečeno, na řeči pronášené na symposiích, jichž se účastnil a jež pomáhal organizovat, dvakrát zvědavý nebyl. Raději během jejich konání pořádal vlastní soukromá symposia, sedě v některém z přilehlých hostinců a veda rovněž řeči obecnějšího rázu s podobně naladěnými účastníky.

Vzpomínám, jak jednou při takovém symposiu, bylo to navečer a v Bavorsku, mi rozmlouval, abych si objednal bílou klobásu, na niž jsem měl ukrutnou chuť. Vysmějou se vám, varoval, tahle klobása se tu jí ráno, a ne večer. A bylo na něm znát, že by nerad byl svědkem faux paux. Tak jsem nalačno cumlal pivo a tlačil kupředu čas, aby proboha už to ráno nastalo.

Bylo to na konferenci Panevropy v bavorském Andechsu. Padesát let od budapešťského povstání. V předsálí vystavovali knihy a mezi nimi i rozsáhlou studii o roce 1956. Zavzdychal jsem nad cenou a vrátil se do jednací síně. Po chvíli se objevil Kubes. I s knihou. To od vás nemohu přijmout, zdráhal jsem se, když mi ji dával. Takových peněz! Kubes se jen kubesovsky usmál a já pochopil.

Jedno jsem se ho ale zapomněl zeptat. S kým by byl raději na obláčku. S Anastasem Opaskem, anebo s Coudenhove-Calergi. Vyšlo by to nastejno: s oběma mu už určitě nic neschází.

autor: ern
Spustit audio