Ivan Štern: Wildersův úkrok stranou a politická odpovědnost
Vítěz nedávných parlamentních voleb v Nizozemí, předseda krajně pravicové Strany pro svobodu Geert Wilders, oznámil, že přestal mít ambici stát se v rámci pravicové koalice premiérem po tom, co jedna z klíčových pravicových stran (Nová společenská smlouva) přerušila jednání. Na první pohled se jevilo, že extremista Wilders tu najednou stojí jako příslovečný kůl v plotě. Jenže bylo to jen zdání.
Wildersovi se nepochybně ulevilo, když mohl oznámit, že na postu premiéra netrvá a že se soustředí na práci v rámci své frakce v parlamentu.
Čtěte také
Jeho strana je, jak to bývá u populistických a extremistických hnutí obecně, stranou jednoho muže. Neudiví proto, že všech 37 poslanců, kteří se na Wildersově kandidátce propracovali do sněmovny, jsou mladí a nezkušení jedinci a že je nezbytné nad nimi držet trvalou politickou kuratelu.
Wilders se dokonce měl nechat slyšet, že v roli premiéra by se necítil komfortně. Musel by své rozhodování přizpůsobovat jiným zájmům, než jsou zájmy jeho, a smiřovat se s politickými kompromisy.
Kompromis není v našem zájmu
Ačkoli kompromis je v demokracii běžným jevem a pro demokratického politika představuje přijatelnou cenu, již platí za politický pluralismus, neodmyslitelné to skutečnosti liberální demokracie, pro populistického extremistu znamená přistoupit na kompromis jednoznačně politickou prohru, na niž není připraven a odmítá ji vydýchat.
Čtěte také
Čeho se ale populističtí extremisté doslova bojí jako čert kříže, je politická odpovědnost. Zejména pak v situacích, kdy padají některá rozhodnutí v duchu jdoucím proti jejich hlasitě deklarovaným zájmům, vynucená tlakem – má-li být zachována koalice – na nějaké to kompromisní řešení.
A protože se tak i oni stávají součástí takového rozhodnutí, nesou za ně nejen před svými voliči odpovědnost, ale zároveň jimi bývají obviněni ze zrady deklarovaného zájmu, majícího v očích voličů platnost jen v neporušené, ucelené podobě.
Taktický úkrok stranou
Wilders se má od koho učit. Jaroslaw Kaczynski, donedávna nejmocnější a nejvlivnější muž v Polsku, většinu času v čele země strávil zdánlivě paradoxně v postavení řadového poslance. Odpovědnost za svá rozhodování tak mohl přehazovat z jednoho poskoka na druhého.
Jedině mají-li možnost rozhodovat svrchovaně – a to měl Wilders na mysli, když poukázal na riziko jistého politického nekomfortu, stal-li by se nizozemským předsedou vlády –, jsou připraveni podstoupit úděl praktické politiky. Pak totiž, ať rozhodnou, jak rozhodnou, vždy rozhodnou správně, i kdyby rozhodovali naprosto mimo mísu. A mají dostatek politické síly, aby své kritiky účinně umlčeli.
Jak se ukazuje, Wildersův úkrok stranou jen otevřel cestu pro obnovu koaličního vyjednávání a Nizozemsko se může těšit na pravicovou vládu bez jeho účasti, zato v duchu jeho protiuprchlické, protievropské a proruské politiky.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
