Ivan Štern: Prezidentská empatie
Před časem si levicově laděný Lukáš Jelínek posteskl, že nastávající prezident není doleva. Utěšil se ale poznáním, že vládne dostatečnou empatií, aby byl s to rozpoznat svízele lidí, ocitnuvší se v sociální nouzi. Přivedl mě tak k zamyšlení, zda máme vůbec očekávat, že prezident bude konkrétně politicky orientován, anebo zda se toho máme naopak hrozit.
Vzorem, jací podle mého mají být prezidenti v parlamentní demokracii, mi odnepaměti byli a jsou prezidenti němečtí. Jeden vedle druhého, jak se v Belvederu střídali, byli v předchozí politické praxi nějak orientováni.
Čtěte také
Přesto se z výkonu jejich prezidentské funkce jejich politické ladění nedalo vysledovat. Ono to dost dobře nešlo. Rolí prezidenta v parlamentní demokracii, alespoň v německém pojetí, není tvrdit tu či onu politickou muziku, ale sehrát jistou roli společenského terapeuta.
Povzbuzovat lidi ve chvílích tísně, zvedat jim sebevědomí poukazem na to, co už úspěšně zvládli, být jim okamžitě po ruce, jsou-li postiženi nenadálou katastrofou či nehodou. A pokud je přece přemůže nutkání dát dobrou radu, pak musí zásadně jít o radu posilující vnitřní soudržnost národa a upevňující demokracii.
Jako to ostatně činil T. G. Masaryk. I ten, kdo z jeho díla nepřečetl ani řádku, mu dobře porozuměl, zaslechl-li jeho vymezení demokracie jako diskuse. Srozumitelný mu byl i výrok, jímž varoval před rozčilením, pokud by se mělo stát programem.
Čtěte také
Ostatní čeští prezidenti, včetně těch polistopadových se v tomto smyslu nijak nevyznamenali. Václava Havla si pamatuji hlavně jako kárající prst, který, když celá společnost tonula v blbé náladě, blbou náladu měl i on. Ti dva další v prezidentské funkci sice nebyli ani leví, ani praví, to ale neznamená, že by byli podle mého gusta. Byli nebezpeční. Nebezpeční pro demokracii.
Jediná výrazná vzpomínka, která mi na ně zůstane, je, že sotva usedli na prezidentský stolec, jali se ničit strany, díky nimž neskončili v politice jako bezvýznamné nuly.
Ani vlevo, ani vpravo, ani nadstranický, ale lidský
Jací by tedy měli být demokratičtí prezidenti? Výkonní politici jsou nuceni, mají-li být v politice úspěšní, řídit se jistými zákonitostmi, jež jim v řadě konkrétních případů brání projevit se lidsky a s větší empatií.
Čtěte také
Výkonný politik je do jisté míry herec. Je povinen respektovat ráz role, do níž byl jmenován, případně zvolen. Prezident v parlamentní demokracii na rozdíl od něho si může dovolit ten luxus chovat se vždy jako člověk a nabízet politiku v netechnokratické, zlidštěné podobě.
Není ani vlevo, ani vpravo, není ani nadstranický. Je lidský díky schopnosti empatie, je-li jí samozřejmě schopen. Předchozí prezidenti na tomto poli selhali.
A tak odmyslíme-li si postesknutí Lukáše Jelínka, že nastávající prezident není doleva, můžeme mu dát za pravdu. Naději, že bude žádoucího střihu, dokládá jeho nesporná schopnost empatie.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
