Ivan Štern: Populistické předvolební vodění za nos
Podle průzkumů mají v nadcházejících evropských volbách populistické strany naději být natolik úspěšné, že by v parlamentu vytvořily druhou nejsilnější frakci.
Mohou tomu demokratické strany ještě zabránit? Musely by se naprosto zříci nápodoby jazyka populistů, užívajíce jej v blahé naději, že jim berou vítr z plachet. Naopak je posilují.
Každý desátý Evropan chce v eurovolbách hlasovat pro ultrapravicové a populistické strany
Nový průzkum veřejného mínění ukázal, že v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu chce každý desátý volič hlasovat pro nějakou krajně pravicovou nebo pravicovou populistickou stranu.
A dávat najevo, že spolupráci s nimi vylučují. Stanovit tak zřetelnou hranici, za niž se odmítají vydat. Zhruba jako to udělal Manfred Weber, kandidát evropských lidovců na místo předsedy evropské komise. Prohlásil: Kdyby jeho volební úspěch měl být závislý na hlasu Viktora Orbána, raději se vzdá kandidatury.
S jistou ironií popsal stávající situaci britský deník Sun. Nové strany, tedy strany populistické, se podle listu staví proti všemu tomu, za čím stojí dnešní evropská elita. Před třemi lety, kdy Britové hlasovali pro odchod z EU, byli i oni přesně proti všemu tomu, co mají na mušce populisté. Kdyby v nynějších volbách populisté uspěli, důvody pro brexit by výrazně zeslabily. Unie by se pro Brity stala opět o poznání atraktivnější.
Populisté tvrdí, že jim o rozbití unie nejde. Ale o její reformu. Brání evropským elitám proměnit ji v superstát. Ideální podobou by naopak bylo hospodářské společenství. Nedokážu posoudit, zda lžou nejen nám, ale i do kapsy sami sobě. Anebo zda se cynicky snaží nás obalamutit, vědouce, že je to všechno jinak.
Kdo odmítá bruselský diktát
Italská Liga sílí a její šéf slibuje euroskeptický blok pro celou Evropu
Italský ministr vnitra a šéf krajně pravicové Ligy Matteo Salvini hodlá nedávný volební triumf zúročit ve vytvoření nového celoevropského nacionalistického bloku.
I ten nejprůměrnější poslanec národního parlamentu ví, že drtivou většinu jeho politické agendy tvoří úsilí o zachování volného trhu. Zákonem brání kartelovým dohodám, jež jinak vedou k ochromení soutěže; stejně tak dumpingovým cenám, s jejichž pomocí kapitálově silní žraloci pohlcují střední a drobné podnikatele.
Ví, že musí zákonem vytvářet nástroje, zmírňující sociální nerovnosti, volným trhem způsobované. Jsou jimi sociální standardy jako minimální mzda, minimální starobní penze, hranice chudoby a sociální nouze.
V opačném případě by takové zemi způsobil, že bohatnout budou jen bohatí a chudí v lepším případě zreprodukují svoji dosavadní chudobu. Ví, že k tomu všemu potřebuje silný a efektivní stát.
Pokud by se evropské země měly zaměřit jen na hospodářské společenství a s ním spojený volný trh, pak by tytéž nástroje musely o to patro výš rovněž vytvořit. A div se, světě, tak daleko se nepropracovala ani ta dnešní proklínaná unie.
Tvrdí-li vám tedy někdo, že odmítá bruselský diktát, ale že unii nechce ničit, jen ji proměnit v hospodářské společenství, vodí vás za nos. Ve skutečnosti nechce než unii zadupat do země.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
