Ivan Štern: Podíl armády na integraci uprchlíků
Sloužit jako voják v Portugalsku nejspíš nepatří mezi vysněné profese. Svědčí o tom skutečnost, že armádu opouští nejen řada prostých vojáků, ale i důstojníků. Společně si stěžují na špatné pracovní podmínky, mizerné platy a ještě mizernější zdravotní zajištění.
Vedení vládnoucí socialistické strany dostalo nápad, jak exodu zabránit: Umožní cizincům, aby mohli také rukovat. Mělo na mysli samozřejmě uprchlíky, kteří v Portugalsku trvale žijí a momentálně nemohou zavadit o práci.
Čtěte také
Podplukovník ve výslužbě Miguel Silva Machado úmysl vlády vcelku přesně vymezil v rozhovoru pro list Expresso, kdy uvedl, že v Portugalsku žijí stovky tisíc utečenců, u nichž v mnoha případech je možnost dohledu sporná, jejichž životní podmínky jsou víc než špatné, a proto by neměl být problém, aby portugalská armáda alespoň vybrané tisícovce z nich poskytla během služby vzdělání, něco peněz a střechu nad hlavou. Nemluvě o tom, že by šlo o velice účinný prostředek integrace alespoň části utečenců do portugalské společnosti.
Ušlechtilý úmysl vládní strany ale podmínil slušným příjmem, perspektivou postupu a v neposlední řadě výrazným zlepšením podmínek života v kasárnách a poskytovaných zdravotních a sociálních služeb. Pokud by situace v armádě zůstala tristní, jak je tomu dosud, naplnění nápadu portugalských socialistů by bylo spíš medvědí službou.
Sociální past
V jistém smyslu nápad, že by armáda kromě výuky vojenského řemesla byla institucí kultivující a integrující, není ojedinělý. V dobách, kdy v naší armádě dominovala základní vojenská služba, každý rekrut, u něhož vojenské úřady zjistily, že je negramotný, byl podroben v rámci výkonu služby intenzivnímu vzdělávání.
Čtěte také
Nejen proto, že žádná moderní armáda si nemůže dovolit ten luxus mít ve svých řadách analfabety, ale také proto, že armáda kromě vojenského řemesla má povinnost společnosti přispívat k její kultivaci. Tak nebylo ani v době komunistické nadvlády výjimkou, že mnohý voják základní služby s vysokoškolským vzděláním strávil svůj rok, někdy i dva roky služby před školní tabulí.
Jose Mendes, bývalý člen socialistické vlády, je k nápadu více než skeptický. Zejména má-li jeho uskutečnění zaplnit mezeru ve vojenských řadách, způsobenou současným exodem. Lidé z uprchlických vrstev se údajně nalákat nechají, aby unikli bídě, s níž zápolí, nakonec aby zjistili, že spadli do jiné sociální pasti, z níž právě sami Portugalci prchají.
Sotva se stanou vojáky ctící hodnoty, na nichž stojí portugalská společnost, jak by se to od nich jinak čekalo. V tom lepším případě jim armáda nanejvýš nabídne roli žoldnéřů. O integraci tu nemůže být vůbec řeči.
Nápad to ale v obecné rovině není špatný. Jen armáda nesmí být, jak tomu zatím v Portugalsku je, chudou příbuznou veřejných financí.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
