Ivan Štern: Olinka, vosy a první jarní měsíc

Jak už jsem řekl, štípla ji vosa. Asi se zeptáte, kde se u nás v tento čas, kdy nastává podzim, ráno mlhy, kdy se odpoledne smráká již v časných hodinách, vzala vosa. Abych pravdu řekl, vos tu na zahradě máme celé voje. Mezi nimi i nějaká ta včela. Dokonce masařka nepohrdne naší zahradou. Zahlédl jsem i několik pestrobarevných motýlů.

Máme totiž na zahradě strom. Vlastně strom to není. Je to čtverhranný zděný sloup, o jehož původu nám není nic známo. Stejně jako nám není nic známo, k čemu sloužil. Možná ten, kdo ho na zahradě postavil, nutně nemusel jím nic konkrétního zamýšlet. Prostě postavil sloup, aby tu stál a stal se sám sobě záhadou.

Moje praktická žena toto mé vysvětlení odmítla.

Čtěte také

Ony tu totiž stály původně sloupy dva. Oba čtverhranné. Jako blíženci jeden druhému stínily a na otázku, proč ten pár onen pán, který tu bydlel před námi, postavil, nedávaly odpověď.

To moji praktickou ženu drásalo. Vyžaduje od věcí, aby měly svůj smysl, své poslání, aby zdůvodnily již tím, že jsou, proč vlastně jsou. A tak jednoho dne zbavila sloup břečťanu, jímž obrůstal, a postupně jej rozebrala. Místo něj tu na zahradě ční jako výčitka hromada kamení a vedle osiřelý sloup, obrostlý rovněž břečťanem a jakýmsi podivným porostem, vytvářejícím nad ním kloboukovitě hřibovitou střechu.

Břečťan patří mezi stálezelené popínavé rostliny|foto: Jolana Nováková

Nikdo neví, co to za porost je. Porost má dokonce svůj svéráz. Kvete na jaře, ale i na podzim, jakmile se začne blížit zima, vystrčí z květů, jež se mezitím zapouzdřily v budoucí semena, znovu lákavě vonící a do dálky volající pestíky, kvůli nimž se ta hmyzí havěť slétá k nám na zahradu ze širokého dalekého okolí.

Jenže vykládejte to naší Olince, která se rozplakala takovým tím štěněčím pláčem a zoufale si olizovala tlapičku, do níž ji vosa štípla po tom, co se to nešťastné štěně jalo ji zkoumat.

Čtěte také

Karel Čapek v Zahradníkově roce napsal po zkušenostech s dramaty, které se odehrávají na podzim na zahradě hlavně pod zemí, že ne březen, ale říjen je první jarní měsíc. Všechno, jak pozoroval během rytí, tam začíná pučet, nadouvat se, nafukovat, protahovat se, byť by šlo o protahování podobné našemu, kdy se ubíráme spát, zíváme a zbavujeme se tak přebytečné energie.

Porost připomínající hřibovitou kloboukovitost je jasným důkazem, že říjen je prvním jarním měsícem. Drama se sice neodehrává pod zemí, ale nad zemí, na sloupu, drama, které se stalo osudovým naší Olince.

Vosy. Ilustrační foto|foto: Fotobanka Pixabay

Jak už to chodívá s malými dětmi. Lhostejno, zda jde o lidské děti anebo o děti psí. Po tom, co jsem Olinku pochoval a její pláč se proměnil ve spokojené vrnění, natáhla se a v tu ránu usnula.

Zdá se, že spí, jako když ji do vody hodí. A co vosy? Jim jsme ukradení.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.