Ivan Štern: Odolnost sociálních států a koronavirová krize

Moderním jazykem řečeno: mezi sociálními státy rozličného druhu prim hraje sociální stát obdarovaný inteligencí. Ryba hlad zažene. Stvrdí ale i neměnnost chudákova postavení. Tomu, kdo se naopak naučí nahazovat udičku, svitne naděje, že onen skličující a nedůstojný nuzný stav jednou zanikne.  

Čtěte také

Ivan Štern: Koronavirus a kurzarbeit

Od počátku koronavirové krize podle amerického ministerstva práce zaměstnání ztratilo a požádalo o podporu na 30 milionů Američanů. Představují více než 10 % všeho obyvatelstva. Dostalo se jim ryb. Nejspíš zatím v hojné míře.

Od počátku krize v Německu podle jeho agentur práce nezaměstnanost o něco málo sice poskočila, nicméně drtivá většina potenciálně nezaměstnaných ve výši 10 milionů Němců skončila v režimu „kurzarbeit“. Počtem představují rovněž více než 10 % všeho obyvatelstva. Nedostalo se jim jen ryb. Učí se je i chytat.

Nezaměstnaní Američané mají jediné jisté. Nějaký čas zůstanou na podpoře. Jejich budoucnost je nejasná, spíš chmurná.

Ovlivnit svoji pracovní budoucnost

Němci v režimu „kurzarbeit“ zůstávají v práci, sníženou možnost zaměstnavatele jim platit plnou mzdu kompenzuje stát a jejich budoucnost lemuje naděje, že jim stávající práce, tedy to, co dovedou nejspíš nejlépe, zůstane.

Čtěte také

Jak před koronavirem ochránit evropská pracovní místa? Pomoci má Evropská unie a Kurzarbeit

V závislosti na způsobu, jak je sociální stát koncipován, krizi odolává některý více, některý méně úspěšně. Míra jeho úspěšnosti předurčuje i úspěch celé ekonomiky.

Podobně jako talmudští mudrci před 100 lety uvažovali i staří socialisté. Sociální stát nepovažovali za cosi, co stojí mimo ekonomiku, ale za její součást, za činitele, který, pokud je dostatečně pružný a vnímavý, je s to úspěšně vyrovnávat její krizové výkyvy a udržet ji tak nad kritickou hranicí.

Inteligentní sociální stát je dobrou zprávou i pro samotný kapitalismus. Snaha neoliberálů ho osekávat na záchrannou síť, ve které potřebný neumře sice hlady a dostane se mu nejnutnější péče, byla pošetilá. Hlavně nepoučená. Pokud je základním znakem kapitalismu hromadná výroba a pokud v jeho povaze není schopnost vždy si pro ni zajistit odpovídající hromadnou poptávku, pak role sociálního státu, hlavně toho sázejícího na inteligenci, je nezastupitelná. 

Ivan Štern |foto: Vendula Kosíková

Zaměstnanec nacházející se v režimu „kurzarbeit“ čelí také riziku nezaměstnanosti. Dostává se mu ale možnosti tvořivým a inteligentním způsobem pokusit se vlastním úsilím svoji pracovní budoucnost ovlivnit. Učí se chytat ryby. Stále mu nemusí znít v uších, aby zanechal vší naděje.

Nezaměstnaný, řečeno dnešní hantýrkou, má vymalováno.

Autor je publicista