Ivan Štern: Maasův Marshallův plán na obnovu demokracie
Německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas nabídl americkým demokratům, aby se společně pustili do boje za demokracii.
„Nesmíme nepřátelům liberální demokracie ponechat žádný prostor,“ řekl stanici Deutschlandfunk a dodal, že „to platí nejen pro Spojené státy, ale i pro Německo a Evropskou unii“. S Američany chce vypracovat jakousi obdobu Marshallova plánu. Tentokrát prvoplánově ne na podporu válkou zničeného hospodářství, ale ve prospěch sebezničující se euroamerické demokracie.
Čtěte také
Plán má být protkán poznáním, že evropská i americká demokracie nejsou na prvém místě ohrožovány zvenčí, ale zevnitř: ideovým vyprazdňováním činností polických elit a pocity marnosti a bezmoci šířících se ve většině rozčarované společnosti. Hlavní odpovědnost, jak jinak, mají politické elity a jejich strany. Nejenže se odcizily sobě samotným, když odhodily historické programové ukotvení, ale uzavírají se do sebe, dávají zřetelně najevo, že koneckonců problémy a potíže obyčejného člověka jim jsou v podstatě ukradené. Hlavní je vyhrát volby.
Návrat k hodnotám
Čtěte také
Demokratické strany se musí vrátit samy k sobě. Přestat být pouhými marketingovými nástroji. Začít pracovat na politickém uvědomování lidí a odpustit si jejich ohlupování.
Populisté, kteří těží kapitál z frustrací šířících se mezi lidmi, nejsou tou hlavní příčinou dnešního zoufalého stavu. Nestačí jim vyhlašovat válku a pošetile se pokoušet umným marketingem je volbami odsunout na okraj politického zájmu. Je nezbytné lidem dezorientovaným ve světě, ovládaným nadnárodními korporacemi a oligarchy, kterým nepřekvapivě vyhovuje globalizovaný kapitalismus bez demokracie, tudíž i bez sociální spravedlnosti, začít nabízet životaschopnou politickou alternativu, ve které by se mohly odrážet i jejich vlastní životy.
Sociální rozměr politiky
Je dobře, že s myšlenkou Marshallova plánu ve prospěch demokracie přišli Němci. Na sobě samých mohou demonstrovat, kam vedla jejich pochybení v minulosti a kam by to Německo přivedlo, kdyby podlehlo vábení sirén pravicových populistů z Alternativy pro Německo a někdy i vyšlo vstříc ideologické zatvrzelosti liberálů, kdyby Angela Merkelová netrvala na sociálním rozměru křesťanské politiky a kdyby nebyla s to uchopit a realizovat dobré nápady, i když pocházely z konkurenční politické dílny. Rizika sociálního vyloučení, nacionálního sobectví, ekonomiky zbavující se sociálního rozměru se jednoduše s demokracií nerýmují.
Před více než 100 lety český sociální demokrat František Soukup, prosazující všeobecné volební právo, byl přesvědčen, že je to právě demokracie, která jako jediná umí být sociálně spravedlivá. A měl pravdu. Jen pohled na její dnešní stav tak utěšený obraz rozhodně nenabízí.
Autor je publicista
Související
-
Liberální demokracie je protiliberální a protidemokratická, tvrdí Weigl z Institutu Václava Klause
„V dnešní západní společnosti je realizován velmi zásadní projekt přeměny společnosti, pro který se používá klamavý název liberální demokracie,“ tvrdí Jiří Weigl.
-
Odvrací se Česko od liberální demokracie? Unie musí být...
Britský deník Financial Times se v redakčním komentáři věnuje výsledku sněmovních voleb v České republice. Autor komentáře píše, že Evropská unie se musí mít na poz...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
