Ivan Štern: Jak důležité je mít Peroutku aneb 100 let Přítomnosti
Když si před více než sto lety začal prezident Masaryk na doporučení Antonína Švehly více všímat v Lidových novinách nově objevivšího se žurnalistického talentu Ferdinanda Peroutky, oba muži, prezident a novinář, v sobě nakonec našli mimořádné zalíbení.
Je tomu sto let, kdy prezident požádal novináře, aby založil myšlenkově bohatý týdeník. Poskytl mu na to dar ve výši půl milionu korun. Peroutka vzal peníz a předal je Adolfu Stránskému, vydavateli Lidových novin. Spolu s ním za ně začali vydávat týdeník Přítomnost. Prezidentova prosba byla zřejmá. Peroutka ji vyjádřil v úvodníku Naše myšlenková krise, uveřejněném právě v prvním čísle Přítomnosti ve čtvrtek 17. ledna 1924.
Čtěte také
Ptá se, zda v dnešní době „existuje opravdu nějaká zvláštní a pozornost zasluhující myšlenková krise", vzápětí si odpovídá, že o tom nemůže být pochyb, a pokračuje, že „vždy budou se nové myšlenky svářiti se starými a uprostřed tohoto sváru budou státi lidé teskní a rozpačití, nevědouce, kam by hlavu složili".
Situace jako by z oka vypadla situaci naší, dnešní. Nejen tehdy, ale ani dnes „nedostatek duševního přístřeší není novou věcí". Dnešní zdánlivá náhrada v podobě sociálních sítí je pouhou náhražkou, navíc rázu čistě dryáčnického.
Čtenář zahloubav se do textu Peroutkova úvodníku stále silněji, pokud si odmyslí dobové reálie, pociťuje, jak výrazně Peroutka promlouvá k naší současnosti, neboť jak píše: „nikdy se neozýval křik tolika proroků a nikdy nebylo tolik proroků falešných".
Čtěte také
Snaha politických vůdců držet stádečko svých voličů pohromadě je čím dál nejistější, pomalu už na ně nelze usedat s pocitem bezpečí. A to proto, jak zdůrazňuje Peroutka, že „naše politické strany, více úzkoprsé než jinde, chtějí hráti suverénní roli ve světě myšlenkovém, nehodlají dovoliti, aby člověk jedl, co ony ještě neměly v ústech, a přistřihují myšlení podle svého stranického utilitarismu".
Důvod je nabíledni. „Strany si přejí za prvé moci, za druhé moci a za třetí moci, hodnotí podle toho své lidi a vrchu v nich nabývají osoby nikoli moudré, nýbrž obratné, případně takové, které dovedou opatřiti peníze."
Neboť se nedrží slov, nýbrž věcí
Přesto má Peroutka pro uvědomělého občana řešení, optav se ho nejprve, „co učiní moudrý muž, zabloudí-li ve světě idejí? Vrátí se k pozorování skutečnosti." Jen tak se může dočkat v novinách „osvěžujícího přiznání, že někdo něco neví. V kruhu falešných představ o svobodě má realistická metoda nejvíce nadějí nalézti cestu, neboť se nedrží slov, nýbrž věcí."
Kladu si proto otázku: Cožpak už tehdy Peroutka věděl, co znamená hoax? Nejspíš ano, aniž by byl tušil cokoli o jeho budoucí existenci.
Byť od citovaných slov uplynulo už sto let, přesvědčení, jež spolu se Švehlou sdílel prezident Masaryk, jak důležité je mít svého Peroutku, platí bezvýhradně dodnes.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
