Ivan Štern: Erdoganův předčasný předvolební boj a Evropa
Obvinění istanbulského starosty Ekrema Imamoglu z korupce a podpory terorismu a jeho vzetí do vazby, by málokoho zaskočilo, kdyby nešlo o vážného protivníka stávajícího tureckého prezidenta Taypa Erdogana v prezidentském zápolení, plánovaném na rok 2028.
Čtěte také
Nebylo by to poprvé v současných dějinách, kdy stávající prezident odstraňuje svoji politickou konkurenci tím, že ji kriminalizuje a strká do žaláře. Jinak se před volbami nechoval ruský prezident, ale ani jeden z významných spojenců Evropské unie v otázce uprchlické, tuniský prezident Kaís Saíd.
Evropa v jeho případě velice silně přimhouřila oči, když před nedávnými tuniskými prezidentskými volbami, aby si zajistil znovuzvolení, své možné politické protivníky nechal pozavírat. Do voleb vstupoval jako jediný kandidát.
Čtěte také
Navzdory této politické nehoráznosti se Evropa nezatvrdila, majíc na paměti, že jde o významného pomocníka v zadržování uprchlických vln, směřujících do Evropy z Afriky.
Saída za to štědře odměnila a odměňuje, nezapomínajíc ani na finanční pomoc při obnově tuniské infrastruktury. Podobnou roli sehrává Turecko. Dává si sice za to také zaplatit, nicméně už mnoho let zadržuje na svém území miliónové počty uprchlíků ze Sýrie.
Evropa dělá, že nevidí...
Oba prezidenti, Saíd i Erdogan, si tak bez ostychu mohou připsat nepopiratelnou zásluhu o to, že zadržováním uprchlíků Evropě pomáhají částečně řešit otázku běženců jako takovou a že svojí pomocí výrazně omezují rozsah pole, na němž působí pravicoví extremisté.
Čtěte také
Ti z otázky běženců vytloukají politický kapitál, bušíce tak do samotných základů evropské demokracie.
Otrlost Evropanů, z uvedeného plynoucí, k tomu, co se nyní odehrává v Turecku má proto jisté opodstatnění. Byť jde o věc pochybnou.
Otrlost se projevuje nemastnou, neslanou, dokonce bezmála nicotnou reakcí evropských politiků na to, čím trápil Saíd Tunis a dnes trápí Erdogan Turecko. Krajně ostražitá v duchu nezadat si a pro postoj Evropy proto příznačná byla nynější reakce německého ministerstva zahraničí.
Vydalo prohlášení, v němž doufá, že věc spojená s istanbulským starostou bude řešena podle zásad právního státu. Zní to trochu jako výsměch, a možná to i výsměch je, byť nechtěný. Aféra spojená Ekremem Imamoglu je nejspíš lámáním právního státu už od samotného jejího počátku.
Turecko nedávno projevilo zájem podílet se na bezpečnosti Evropy po tom, co americký deštník začal děravět. Z hlediska vojenské síly představuje nepominutelného ženicha. Pak nějaká ta drobná úlitba, je-li drobet dobré vůle, je více než přehlédnutelná.
A jak to nakonec se starostou Istanbulu dopadne? Prezidentské volby jsou přece za tři dlouhé roky, ale Putin číhá za humny. Tak co!
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
