Ivan Štern: Čtyřicetiletí německých Zelených

V roce 1991, kdy stranu opouštěla pro její údajnou zrádcovskou politiku jedna z prvních jejích spolupředsedkyň z let 1984 až 1988, Jutta Ditfurthová, stranu označila za „zasmrádlou měšťáckou partaj“. 

Čtěte také

Ivan Štern: Sebevědomí němečtí Zelení a evropské volby

Na stranické narozeninové party, konané 10. ledna ve východoberlínské čtvrti Weissensee v opuštěné tovární hale, hlavní hostující řečník, spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier před pátnáctisethlavým publikem zažertoval, že pro mnohé zakladatele strany by to byla nepochybně noční můra, kdyby byli tušili, že na čtyřicátinách strany vystoupí spolkový prezident, představitel nenáviděného establishmentu.

Oba citáty nepřímo naznačují, že se strana nachází v jakémsi přerodu. Neodmítá sice svoji minulost, ale ruku si s ní nepodává. Myslí spíš pod vedením současné dvojice Roberta Habecka a Annaleny Baebrockové na současnost a na nadcházející budoucnost.

Dialog představitelů toho původního chaotického a revoltujícího hnutí a dnešní úspěšně etablované partaje, sbírající stále více bodů u voličské veřejnosti, toho byl dokladem.

První Čech v 80. letech ve Spolkového sněmu

Joschka Fischer spolu se sedmadvacetiletou dcerou uprchlice a nyní místopředsedkyní šlesvicko-holštýnského zemského sněmu Aminatou Touré a starý harcovník Hans-Christian Ströbele s německou „Gretou Thunbergovou“, dvaadvacetiletou Luisou Neubauerovou si na podiu povídali sice mile, jejich povídání přesto působilo jako nezávazné tlachání dědečků s dávno již emancipovanými vnučkami.   

Čtěte také

Pavel Polák: Je německá politika klimaticky hysterická?

Jedno ale staré i nové straně, byť k sobě nenacházejí cestu, nelze upřít. Je stále věrná sama sobě. Neslevila za celých 40 let ani v otázkách životního prostředí, dnes klimatu, ani v otázkách lidských práv, včetně otázky vstřícnosti vůči uprchlíkům.

Ač jde o témata kontroverzní a vzbuzující emoce, neústupnost Zelených mezi voliči přesto vzbuzuje sympatie. Strana se stává spolehlivou kotvou německé demokracie a její ambice za necelé dva roky ve sněmovních volbách získat kancléřský úřad není proto z rodu zbožných přání.

Našemu krajanovi, Milanu Horáčkovi, který v roce 1968 uprchl do Německa před ruskou okupací, umožnila stát se nejen zastupitelem na frankfurtské radnici, ale do historie se i zapsat jako první Čech, který se stal v 80. letech poslancem Spolkového sněmu. Napravil tak možná osudovou chybu, jíž se podle soudu některých dopustil v roce 1848 František Palacký, odmítnuv poslanecký mandát sněmu sídlícího v témže Frankfurtu.

Ivan Štern |foto: Vendula Kosíková

Díky německým Zeleným se Milan Horáček stal nejvýznamnějším českým zeleným. Sami nám tak nabídli jeho prostřednictvím  jedinečnou politickou příležitost. Kdo ji prokaučoval, byli, jak jinak, čeští Zelení.   

Autor je publicista