Ivan Hoffman: Sametově kontrarevoluční nostalgické retro

Retro motiv Tatry 87
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Retro motiv Tatry 87

Jednou do roka si koupím něco na sebe v mém oblíbeném obchodě. Abych se nedopustil reklamy, jenom napovím, že jsem tu značku omylem považoval za australskou.

Až nedávno mne napadlo si přečíst, co jsou vlastně majitelé zač. To když jsem loni v onom obchodě pořídil tričko s retro motivem Tatry 87 a nápisem Made in Czechoslovakia, Legendary Product.

​Ano, je to ta Tatra, se kterou Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund projeli Afriku a Jižní Ameriku. Nádherný aerodynamický automobil, který evokuje staré dobré časy, bez ohledu na to, co vše hrozného se přihodilo v letech 1936-1950, kdy se sériově vyráběl.

Odpověď na kacířskou otázku, co pěkného bylo současně na kapitalistické první republice, protektorátu a čerstvě komunistickém Československu, by zněla: Tatra 87.

​Střídání režimů je provázeno reinterpretací historických událostí. Co se v předchozím režimu cenilo a vzývalo, to se zpětně po převratu odsuzuje a vysmívá. Staré ustupuje novému a nové se vydává za to nejlepší možné. 

Za Havla a Babiše bylo lépe

Patří k tomu vyrovnávání se s minulostí, kterému se také říká obracení kabátů, změna dresu, kdy se angažovaní občané zříkají temné minulosti a zištně přísahají na světlé zítřky.

Čím je ale paušální zříkání se minulého důkladnější a vášnivější, čím více se ideologicky dbá na to, aby kontrast mezi minulým zlem a současným dobrem byl výmluvný a neoddiskutovatelný, tím větším problémem se jeví v principu kontrarevoluční retro, tedy navracení se k minulosti coby zdroji vzpomínek na to hezké, co jsme kdysi měli či prožívali a teď to je bohužel nenávratně pryč. Jako ta Tatra 87, o které si vzhledem k její současné ceně kolem čtyř milionů korun většina z nás může leda nechat zdát.

Jak jde čas s kapitalismem, nevhodně se mi vybavují různé socialistické zlepšováky, které by i dnes dávaly smysl. Co chvíli se přistihnu u myšlenky, že „toto by se za minulého režimu stát nemohlo“. Anebo že jsme si té totality, kdy jsme na sebe měli čas, trestuhodně nevážili. Není nouze o analýzy, jak jsme dnes na tom ve srovnání s minulostí. Zcela ovšem chybí studie, kde jsme mohli být, kdybychom se drželi toho, co fungovalo a zřekli se jen toho, co nefungovalo.

Ivan Hoffman

Jestliže ale vnímáme to podmanivé retro, kterým k nám promlouvá doba, do které se nechceme vrátit ani omylem, nelze vyloučit, že až se bude v dalším režimu vzpomínat na tento, pamětníci co chvíli kacířsky řeknou: „Za Havla a Babiše bylo lépe. Jenže jsme si toho nevážili.“

Autor je komentátor Deníku