Ivan Hoffman: Možnosti dialogu

Jedná se o spirálu násilí, která sama od sebe jen tak neskončí. Od masakru v kostelech se někteří muslimové distancují, jenomže těch, kteří slaví, je dost na to, abychom věděli, že máme problém.

Jan Fingerland: Proč se obětí krvavých Velikonoc stali křesťané

• Upravit
• Smazat

Křesťanské kostely se staly terčem extremistických útoků už mnohokrát. Vždy je tu ale něco specifického, například proč na Srí Lance a proč právě teď.

Na konflikty ve jménu víry se obtížně aplikují strategie win-win, tedy taková řešení sporu, kdy všichni vyhrávají a nikdo není poražen. Mezi křesťanstvím a islámem sice probíhá formální dialog, ale bez vyhlídky na nějaký hmatatelný výsledek.

Řada teologů konstatuje, že islám je nereformovatelný a v zásadních otázkách není mezi islámem a křesťanstvím možný kompromis. K tomu by totiž bylo zapotřebí přepsat Korán a Bibli.

Debatu s muslimy komplikuje křesťanům skutečnost, že zatímco mezi křesťanskými teology jsou odborníci na islám, mezi muslimy není nikoho, kdo by rozuměl něčemu jinému než Koránu.

Rozklad kulturních a náboženských vazeb

Diskusi rovněž omezují ohledy vůči jinak věřícím, které neumožňují věcnou kritiku. Jakkoli to ateistům může připadat divné, křesťanství a islám jsou zcela nekompatibilní a jejich koexistence je možná jen za předpokladu vlažnosti muslimů ve víře kombinované s křesťanskou láskou k nepříteli.

Modlitby za oběti výbuchů na Srí Lance|foto: Ajit Solanki,ČTK/AP

Win-win strategie ovšem nepřipadá v úvahu ani mezi muslimy a ateisty. Pokud to muslimové budou s šířením islámu sebevražedně přehánět, ateistům dojde trpělivost. Přestanou s dělením islamistů na hodné a na radikály a přistoupí k nějaké formě regulace a diskriminace, respektive k represi vůči šíření nenávistné ideologie.

Vážné je, že to, čemu setrvačně říkáme sektářské násilí, náboženský fanatizmus anebo terorismus, je průvodním jevem globalizace. Víra v přednosti otevřené společnosti jaksi nemá oporu v realitě.

Ivan Hoffman|foto: Šárka Ševčíková

Rozklad tradičních kulturních a náboženských vazeb v do sebe uzavřených společenstvích zjevně není kompenzován multikulturní vzájemností. Otevřená společnost je kontaminována chaosem, ve kterém dialog nic neřeší. Špatně se to říká, ale to, čím se obnovuje řád, nebývají nějaké win-win strategie, ale obyčejné právo silnějšího. A někdy jsou silnější barbaři.