Jan Fingerland: Proč se obětí krvavých Velikonoc stali křesťané
Křesťanské kostely se staly terčem extremistických útoků už mnohokrát. Vždy je tu ale něco specifického, například proč na Srí Lance a proč právě teď.
Skutečnost, že se jednalo o svátky velikonoční, je tak trochu smutně samozřejmá. Je to nejdůležitější svátek křesťanského liturgického roku, a kromě toho jsou kostely plné lidí. Podobné to bylo s některými útoky na Blízkém východě, kde se oblíbeným dnem pro atentáty staly také Vánoce.
Vedle toho jsou tu důvody zcela časové. Přinejmenším podle úterního prohlášení srílanského ministra obrany se mělo jednat o odvetu za březnový útok na mešitu v Christchurchi na Novém Zélandu, který se, jaksi symbolicky, také odehrál během důležité páteční modlitby, kdy je v modlitebně nejvíce lidí.
Buddhovi nepřátelé
K operaci se nikdo nepřihlásil, srílancké úřady mluví o skupině National Tawheed Jamath, NTJ, která je srílanská, ale má původ v jižní Indii, kde je muslimský extremismus mnohem více doma než na ostrově.
Zmíněná skupina nebudila pozornost policie mimo jiné i proto, že se zatím soustředila na „nekrvavé“ operace, jako bylo hanobení soch Buddhy – symbolu pohanské modly a navíc symbolu vládnoucí sinhálské většiny. Akce byla složitá a vyžadovala určité know how, spekuluje se tedy o vlivu některých zahraničních sil.
Islámský stát ani Al Kaida, organizace, které se na podobné útoky specializují, se k činu nepřihlásily. V úvahu přicházejí jiné, méně známe zahraniční skupiny, jako pákistánská Laškar-e-Taiba nebo bangladéšská Džamaat-u-Mudžahedín, ale není jisté, zda tyto organizace vůbec měly motivaci podílet se na zahraniční akci.
Ví se také, že v řadách Islámského státu bojovalo několik desítek srílanských muslimů, nebo o zatčení muže se Sýrie. Útok na křesťany a na turistické objekty v každém případě vypadají jako rukopis nadnárodních džihádistických organizací.
Srí Lanka byla po celou jednu generaci dějištěm velmi krvavého střetu buddhistické sinhálské většiny s tamilskou hinduistickou menšinou, a země je tedy tradičně spojována spíše s nábožensko-nacionalistickým násilím mezi těmito skupinami – jisté je jen to, že společnost si navykla na vysokou míru násilí.
Lidé v závětří
Křesťané i muslimové tvoří na Srí Lance jen asi desetiprocentní menšiny. Jeden z důvodů, proč byl útok veden na křesťany, může spočívat v tom, že tamní komunita je nadnárodní, tamilská i sinhálská, a dosud jakoby ležela mimo vnitropolitické konflikty. Mohl to tedy být pokus znovu rozhýbat v zemi neklid.
Srílanští odborníci na extremismus upozorňují také na fakt, že část muslimské komunity se od 90. let radikalizovala. Částečně kvůli ústrkům, ale také pod vlivem peněz, které přicházely ze zemí Arabského poloostrova ve prospěch extrémních proudů uvnitř muslimského společenství. Představitelé srílanské muslimské komunity nyní sami hovoří o tom, že je potřeba, aby se zamysleli nad tím, co se v jejich řadách odehrává.
Jedním z paradoxů tragické situace je skutečnost, že by se přinejmenším se stejnou pravděpodobností dal čekat podobný útok na muslimy, spíše než křesťany. Tamní muslimská komunita je dlouhodobě předmětem ústrků jak většinových Sinhálců, tak menšinových Tamilů. A to včetně útoků na mešity nebo obchody.
Na internetu se objevují protimuslimské hoaxy, podle kterých například muslimští obchodníci s oděvy prodávají dámské prádlo napuštěné látkou, která má omezit plodnost sinhálských žen.
Křesťané zůstávali mimo střet sinhálsko-budhistických extremistů s domácí muslimskou menšinou. To se teď změnilo, možná navždy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
