Ivan Hoffman: Minuta ticha
Opět jsem po čase vybral z knihovny Slovo o slovu Václava Havla. Není to text nestárnoucí, ale to, co si na podzim roku 1989 vyslechli němečtí knihkupci od laureáta jejich ceny, stárne důstojně. I v jiném století a v jiném politickém kontextu přetrvávají všechna dilemata pojící se se slovem, která tehdy Václav v onom slavném projevu zmínil.
Víra v moc svobodného slova se vždy snoubí s obavou ze slova zákeřného. Slovem se zaklínají i manipulátoři, kterým nepohodlné slovo leží v žaludku a osočují ho ze lži.
Čtěte také
A aby to nebylo jednoduché, stejné slovo může být pokorné i pyšné. A nenápadná proměna slov původně pokorných na slova pyšná stála podle Havla za všemi hrozbami, kterým čelil svět a vlastně čelí i dnes.
Myslím, že univerzální platnost má i Havlova věta o „dusícím příkrovu tisíců prázdných slov, pod nímž musíme žít“. Měl tenkrát na mysli především „duté fráze“ a „slova devalvovaná“, ale myslím si, že by dnes k prázdným slovům přiřadil i slova prázdně žvanivá, servilní, zbytečná, hybridní či politicky korektní. Co se nezměnilo, je ten dusící příkrov.
Ticho za 250 bližních
Vždy, když si povídám se starým přítelem nad jeho Slovem o slovu, dávám mu k úvaze i něco z toho, co se událo v jeho nepřítomnosti. Dnes třeba to, jak se slova naučila míjet, jak netouží po střetu. Jak se diskusí nevykrátí. A tím pádem se vše vyslovené nesnesitelně hromadí, až nakonec neslyšíme vlastního slova.
Čtěte také
Na míjející se slova se dnes umírá. Nesměle Václavovi nadhazuji, zda by v případě fatálně se míjejících slov nepomohlo ticho. Zda by minuta ticha za každého zbytečně zemřelého na covid nezavážila víc než další verbální vyztužení onoho dusivého příkrovu prázdných slov.
Jakou váhu by mělo řekněme dvěstěpadesátiminutové televizní a rozhlasové ticho za 250 bližních, kteří zemřeli na nemoc, jejíž pravou diagnózou jsou míjející se slova?
Tohle dnes říct nahlas, byl bych mezi mluvčími za disidenta. Ještě že mám někoho, kdo toho o slovu hodně ví a s kým to mohu, díky spřízněnosti duší, probrat sine ira et studio.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
