Ivan Hoffman: Nikdy více
Je tomu dlouhých 47 let, co se u našeho útvaru při odchodu do civilu provolávalo: „Nikdy více Pardubice!“ Ta vzpomínka se mi nedávno vybavila, když jsem vyhazoval staré krámy a do ruky se mi dostal můj vojenský opasek. Byl to jediný kus výstroje, který jsem si odnesl z kasáren.
Vlastně jsem ho ani nemohl odevzdat poté, co jsem v souladu s tehdejší mazáckou tradicí na přezce kladivem vyklepal původní hvězdu a pak pilníkem a smirkem její povrch vyhladil do roviny.
Čtěte také
Bylo to symbolické gesto, kterým jsme my, co jsme si zakládali na tom, že nejsme na vojně, nýbrž pouze u vojáků, udržovali odstup od těch, co vojnu, jak se říkalo, žrali. Přezka časem zrezla, ale nemá smysl to řešit, protože abych pásek dnes mohl použít coby retro doplněk šatníku, musel by být nejméně o dvanáct centimetrů delší.
Smyslem vojenské služby bylo vycvičit muže k boji. V mém případě se to nepodařilo. Povinná základní vojenská služba ze mne vychovala pacifistu. Naštěstí jsem absolvoval pouze válku studenou, horkou bych určitě nepřežil. Velkou předností míru je, že hrdinství je nepovinné a nechuť zamordovat bližního v cizí uniformě není vlastizrada.
Čtěte také
Vždy jsem si ošklivil násilí a dodnes se mi protiví lidé, co vyhledávají konflikty, vedou agresivní řeči a potřebují k životu nějakého nepřítele. Těmto lidem je třeba se bránit. To jsou skuteční nepřátelé lidí slušných, pozitivních, mírumilovných. Války se neodehrávají mezi státy či národy, ale mezi stoupenci temnoty, agresivními fanatiky, kterým vždy padnou za oběť nevinní.
Když jsem našel onen zapomenutý vojenský opasek, přišlo mi to jako znamení. Ne, že bych byl pověrčivý, jenom jsem si uvědomil, že když se teď schyluje k válce, která nikdy nemůže dopadnout dobře, hodí se pochválit mír. Dokud se to ještě oficiálně smí.
Vím, že to je konflikt zájmů, že pléduji za mír ve vlastní věci, neboť první obětí válečných štváčů býváme my, pacifisté. A současně s námi pravda. Ta prohrává už teď. Ale nemohu si pomoci a musím to říct: Válka je vůl.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
