Ivan Hoffman: Fotbalové martyrium

Až když bylo jasné, že se v Brazílii bude hrát bez nás, dověděli jsme se od Rosického, že jsme si tam hrát nezasloužili, a na Bílkovu obranu kdosi uvedl, že neměl k dispozici dobré hráče. Kouzlem nechtěného pak na krach reprezentace navázala úplatkářská aféra, kdy byli fotbalisté přistiženi, že za úplatu zařizovali domluvený počet vstřelených gólů. Klec spadla právě včas, abychom nežili v iluzi, že je zdejší fotbal v pořádku a reprezentaci že jenom chyběl kousek štěstí.

Proč se na Bílka nebude vzpomínat v dobrém? Nejen kvůli špatným výsledkům, ale i proto, že jsme nepochopili, o co mu jde. Když teď říká, že měl být otevřenější, má pravdu. V zemi, kde fotbalu každý rozumí, si určitě měl s kým popovídat a s kým se radit. Že neměl dobré hráče, je samozřejmě nesmysl. Měl ty, které si vybral, a pokud nehráli to, co jim naordinoval, měl dát šanci jiným. Jak vysvětlit, že například trenér Vrba má na dobré hráče nos a že z hráčů, které má, dokáže vydolovat maximum?

Fotbalu asi neprospívá, že je nejpopulárnějším sportem, protože s popularitou jdou ruku v ruce příliš velké peníze. Hráči, kteří se fotbalem živí, jsou pak, jak vidno, v pokušení něco si přivydělat i bokem. Když se na to přijde, ztrácí pro diváka smysl i to poslední, proč na nevalný fotbal šel na stadion, anebo si sedl k televizi, totiž jistota, že míč je kulatý. Když kvůli korupci odpadne šance, že díky kulatosti míče je výsledek otevřený, zbývá českému fanouškovi sportu jediné. Přesedlat z fotbalu na atletiku. Anebo na tenisovou čtyřhru.