Ivan Hoffman: Budoucnost hazardu

Ministr financí kritizuje pozměňovací návrhy, které podle něj mohou zákon zlikvidovat, a tím nám naznačuje, že provozovatelé hazardu našli mezi poslanci spřízněné duše, kterým leží na srdci, aby u nás hazard i nadále vzkvétal.

Pokud ale předkladatelé „vychytávek“, umožňujících smysl zákona obejít, neuspějí a zákon bude schválen v původním znění, o nějaké slavné vítězství nad hazardem se beztak jednat nebude.

Čtěte také

Poslanci nebudou hlasovat o tom, jak provozovatele hazardu, tedy lidi parazitující na lidské slabosti, neodpovědnosti či chorobné závislosti, vykázat ze slušné společnosti. Anebo je rovnou definovat jako škůdce a postavit je mimo zákon.

Záměrem novely je pouze zkomplikovat život hráčům, omezit částky, které mohu prohrát, a hlavně více zdanit provozovatele hazardu za účelem přerozdělení větší části jejich mrzkého zisku na bohulibé účely. Poslanci nemají ambici čelit zlu, neboť jsou přesvědčeni, že boj proti hazardu je marný.

Čtěte také

Rezignace na skutečně účinnou regulaci, tedy vymícení hazardu má ale víc příčin, než je zmíněná výmluva na její marnost. Zásadní otázka zní, zda se má stát vměšovat lidem do života a držet nad nimi ochrannou ruku. Říct ano by znamenalo regulovat vedle provozovatelů kasin a heren například také investiční bankéře, finanční spekulanty či makléře, kteří provozují živnost podobně nemravnou a společensky škodlivou.

Vlastně není divu, že poslanci příliš neřeší otázku dobra a zla, nesnaží se dostát absolutním morálním nárokům a spíše spoléhají na to, že co občana nezabije, to ho posílí. V případě hazardu tomu tak je.