Ivan Dejmal – muž nápadný svou skromností

Jako jsme přežili dobu, kdy jsme dali svobodu lidem, kteří byli vnitřně nesvobodní, a tudíž ji nemohli použít k ničemu svobodnému, tak i zde se vytvoří situace, která danou oblast – ne v prvním kroku, ale ve druhém a třetím – zásadně změní.

Proto je potřeba – i s vědomím toho, že právní situace není dobrá – udělat tyto kroky.

Jinak bychom se dostali do sporu, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce a je z toho bludný kruh. Musíme ho prolomit, a pro to je důležitý jednak obecný právní rámec a jednak neustálé opakování, z jakých pozic je vlastně příslušný zákon vytvářen a k čemu společnosti je.“

To jsou slova Ivana Dejmala. Narodil se 17. října 1946 v Ústí nad Labem. V Litoměřicích se vyučil zahradníkem a následně tento obor absolvoval jako dvouleté nástavbové studium s maturitou.

Z Vysoké školy zemědělské v Praze byl vyloučen v 5. ročníku pro opoziční činnost, vyvíjenou v ilegálním studentském protinormalizačním hnutí.

16. ledna 1970 byl zatčen a poté odsouzen za podvracení republiky. Po propuštění byl povolán na vojnu, kde byl z politických důvodů odsouzen na další dva roky.

Po propuštění v roce 1976 se ještě na podzim zúčastnil příprav založení Charty 77. Vystřídal řadu zaměstnání – myč oken, výrobce náhrobních kamenů, závozník, strojník chlazení, do počátku roku 1990 pracoval u Pražských vodáren jako strojník čerpací stanice.

V roce 1987 se podílel na vzniku ekologické skupiny při Chartě 77 a stal se spoluvydavatelem a redaktorem samizdatového časopisu Ekologický bulletin, podílel se na založení nezávislé Ekologické společnosti a v roce 1988 spoluzakládal Hnutí za občanskou svobodu (HOS).

V únoru 1990 nastoupil na odbor územního rozvoje Ministerstva životního prostředí, kde se věnoval otázce zemědělské krajiny.

Náhrobek Ivana Dejmala na Vinohradském hřbitově v Praze|foto: CC BY-SA 3.0, Kenyh

V roce 1991 byl na doporučení ekologických iniciativ a Konfederace politických vězňů za KDS jmenován českým ministrem životního prostředí, tuto funkci vykonával do voleb v roce 1992.

Poté pracoval jako poradce ředitele v Českém ekologickém ústavu a jako ředitel Českého ústavu ochrany přírody.

V závěru života působil jako nezávislý ekologický projektant (zpracovával krajinnou složku územních plánů a územní systémy ekologické stability).

Podílel se na vzniku Společnosti pro trvale udržitelný život, Spolku pro obnovu venkova (v letech 1993 až 1996 byl jeho předsedou), Ligy ekologických alternativ a Společnosti pro krajinu (do konce života byl jejím předsedou).

V letech 1989 až 1992 byl členem KDS, 1992 až 1998 ODA a od roku 2004 až do své smrti Strany zelených.

Přednášel na Karlově univerzitě a podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země. V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Zemřel 6. února 2008 v Praze.

Ukázky z textů Ivana Dejmala i jeho rozhovorů si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Ivan Dejmal (vlevo) a Erazim Kohák při představování manifestu "Svoboda a udržitelnost" v roce 2003|foto: CC BY-SA 3.0, Radek Svítil/Ekolist.cz