Ivan Dejmal – muž nápadný svou skromností

Ivan Dejmal na filmovém festivalu Třetí pól, 2007
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivan Dejmal na filmovém festivalu Třetí pól, 2007

„Mnohý zákon, který přijde do situace neprobuzené občanské odpovědnosti, může nejprve působit chaoticky, ale stejně bych se ho nebál.

Jako jsme přežili dobu, kdy jsme dali svobodu lidem, kteří byli vnitřně nesvobodní, a tudíž ji nemohli použít k ničemu svobodnému, tak i zde se vytvoří situace, která danou oblast – ne v prvním kroku, ale ve druhém a třetím – zásadně změní.

Proto je potřeba – i s vědomím toho, že právní situace není dobrá – udělat tyto kroky.

Jinak bychom se dostali do sporu, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce a je z toho bludný kruh. Musíme ho prolomit, a pro to je důležitý jednak obecný právní rámec a jednak neustálé opakování, z jakých pozic je vlastně příslušný zákon vytvářen a k čemu společnosti je.“

To jsou slova Ivana Dejmala. Narodil se 17. října 1946 v Ústí nad Labem. V Litoměřicích se vyučil zahradníkem a následně tento obor absolvoval jako dvouleté nástavbové studium s maturitou.

Z Vysoké školy zemědělské v Praze byl vyloučen v 5. ročníku pro opoziční činnost, vyvíjenou v ilegálním studentském protinormalizačním hnutí.

16. ledna 1970 byl zatčen a poté odsouzen za podvracení republiky. Po propuštění byl povolán na vojnu, kde byl z politických důvodů odsouzen na další dva roky.

Po propuštění v roce 1976 se ještě na podzim zúčastnil příprav založení Charty 77. Vystřídal řadu zaměstnání – myč oken, výrobce náhrobních kamenů, závozník, strojník chlazení, do počátku roku 1990 pracoval u Pražských vodáren jako strojník čerpací stanice.

V roce 1987 se podílel na vzniku ekologické skupiny při Chartě 77 a stal se spoluvydavatelem a redaktorem samizdatového časopisu Ekologický bulletin, podílel se na založení nezávislé Ekologické společnosti a v roce 1988 spoluzakládal Hnutí za občanskou svobodu (HOS).

V únoru 1990 nastoupil na odbor územního rozvoje Ministerstva životního prostředí, kde se věnoval otázce zemědělské krajiny.

Náhrobek Ivana Dejmala na Vinohradském hřbitově v Praze

V roce 1991 byl na doporučení ekologických iniciativ a Konfederace politických vězňů za KDS jmenován českým ministrem životního prostředí, tuto funkci vykonával do voleb v roce 1992.

Poté pracoval jako poradce ředitele v Českém ekologickém ústavu a jako ředitel Českého ústavu ochrany přírody.

V závěru života působil jako nezávislý ekologický projektant (zpracovával krajinnou složku územních plánů a územní systémy ekologické stability).

Podílel se na vzniku Společnosti pro trvale udržitelný život, Spolku pro obnovu venkova (v letech 1993 až 1996 byl jeho předsedou), Ligy ekologických alternativ a Společnosti pro krajinu (do konce života byl jejím předsedou).

V letech 1989 až 1992 byl členem KDS, 1992 až 1998 ODA a od roku 2004 až do své smrti Strany zelených.

Přednášel na Karlově univerzitě a podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země. V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Zemřel 6. února 2008 v Praze.

Ukázky z textů Ivana Dejmala i jeho rozhovorů si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

 Ivan Dejmal (vlevo) a Erazim Kohák při představování manifestu "Svoboda a udržitelnost" v roce 2003