Ivan Binar: Jak se měří čas
Čas se před týdnem navršil, hromádku 366 dnů jsme o půlnoci obrátili vzhůru nohama a začalo se to sypat nanovo. Cosi starého skončilo, cosi nového se začalo.
Třicátá druhá olympiáda, která se měla konat loni v Tokiu, se kvůli pandemii přesouvá z přestupného roku 2020 do roku letošního a bude-li se konat, tak opět v Tokiu, aby o ni Japonci nepřišli.
Čtěte také
Měřit čas je nezbytné, v čase existujeme, jsme na něm závislí, proto je zcela přirozené, že jsme se všichni – celá zeměkoule – shodli na jednotném způsobu měření času. Přes kalendář čínský, pocházející z roku 2637 před naším letopočtem a stále se – do jisté míry – používá nejen v Číně a na Tchaj-wanu, také v Japonsku, Vietnamu a Korejích, přes židovský kalendář počítaný od první soboty po stvoření světa, to znamená nějakých šest tisíc let, přes další kalendáře – islámský, mayský, egyptský, juliánský – dospěli jsme k tomu nejpraktičtějšímu, gregoriánskému, používanému na celé naší planetě. Abychom se vzájemně dorozuměli a nepletli páté přes deváté.
Jak spolu v dobrém vycházet
Měřit čas na dny a roky je docela snadné, přirozené, dané samotným kosmem; a zbytek – měsíce, týdny, hodiny, minuty a jejich zlomky – si už lidé odvodili sami, měli na to času habaděj.
Čtěte také
V průběhu dějin jsme se na obecně platném, pro všechny nejvýhodnějším způsobu, nakonec všichni shodli. Měření času dalo dohromady lidi všech barev, národností, vyznání i bezvyznání, celou planetu. V měření času jsme všichni zajedno.
Taky v pořádání olympiád – sice po tahanicích a zákulisních půtkách – docházívá ke shodě. Já vím, pokouším se tu poněkud křečovitě srovnávat nesrovnatelné. Původní olympijská myšlenka už dávno vyčpěla, hry se proměnily v business, stále však zůstávají snad jedinou víceméně pozitivní událostí, která na sebe poutá pozornost celého světa.
A pak je tu ještě pandemie, na níž jsme se sice nedohodli, ale která se týká nás všech a tím nás sjednocuje, protože všichni jsme tou chorobou nakazitelní. Virus nás nutí k tomu, abychom s ním všichni, bez rozdílu barev pleti, národností, vyznání i bezvyznání, zápolili a nakonec vyhráli.
Snad se loňská olympiáda navzdory pandemii v tomto roce přece jen uskuteční. Když se lidé dokázali domluvit na tom, jak měřit čas, mohli by se dohodnout i na jiných důležitých věcech. Třeba jak spolu v dobrém vycházet.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
