Iva Pekárková: Libá vůně čehokoli

Ale bez čichu.

Pavla si až teď uvědomila, jak moc je i pro nás lidi důležitý tenhle často opomíjený smysl. Nic jí nechutnalo – chuťové pohárky na našem jazyku rozlišují jen čtyři až pět základních chutí, všechny ostatní „chutě“ pokrmů a nápojů jsou ve skutečnosti čichové vjemy. Pro Pavlu mělo v té době všechno jídlo takovou „základní“ chuť.

Čtěte také

Když po covidu není uzdravení aneb Svépomocný průvodce long covidem

Uvědomila si, jak často „vařila čichem“ – nemusela jídlo ochutnávat, aby poznala, jestli je potřeba přisolit či přikořenit, a nemusela si nastavit budík, aby pečínku v troubě nespálila. To všechno za ni zařídil čich.

Život bez vůní byl mnohem nudnější a zároveň složitější. Procházky lesem ji neuspokojovaly tolik, jako když se mohla opájet vůní jehličí a spadaného listí a – jak zjistila až teď – podvědomě hledat houby nosem.

Manžel Pavle nakoupil drahé voňavky v naději, že její čichové buňky přece jen zareagují na některou jejich složku. Ale nezareagovaly.

Tenhle stav trval dobré tři měsíce. A potom si Pavla jednou zašla na záchod hned po manželovi. Ve vzduchu po něm musela zůstat pachová stopa a na tu Pavlin nos zareagoval. Vytančila ze dveří a volala: „Já cejtím -----! Já cejtím -----!“ V tom okamžiku by přísahala, že žádná vůně není libější než pach výkalů lidského masožravce.

Čich pomáhá při prevenci demence

Pavle se zanedlouho čich vrátil v plném rozsahu. Vůně i pachy dnes vnímá stejně jako předtím, možná dokonce o něco líp, protože si svého čichu víc váží.

Čtěte také

Vůně dítěte jako parfém. Vědci zkoumají čichovou komunikaci u lidí i myší

A teď se dočítám, že podle některých výzkumů může právě čich – jeho časté vědomé používání – pomoci při prevenci Alzheimerovy choroby a snad dokonce i zpomalit nebo dokonce zvrátit její průběh.

Dává to smysl. Čich je pravděpodobně, fylogeneticky vzato, ten nejstarší z našich smyslů. Čichové nervy z našeho nosu vedou – přes čichový bulbus, který funguje tak trochu jako transformátor – do mnoha oblastí mozku, včetně spánkového laloku, amygdaly, hypothalamu a limbického systému.

Iva Pekárková|foto:Kateřina Janoušková

V limbickém systému se čichové vjemy propojují s emocemi, vzorci chování a dlouhodobou pamětí. Zatím sice není tak docela jasné, jakým způsobem by vnímání vůní a pachů mohlo zlepšit naši paměť, to bude vyžadovat pár dalších seriózních studií.

Ale proč to nezkusit? Mohli bychom si do nového roku dát nové předsevzetí: víc čenichat.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně