Iva Pekárková: Jen Romové a Pákistánci

Romové
Romové

Před pár dny jsem na českém zpravodajském serveru narazila na podivný článek.

Psalo se v něm, že prý v horších čtvrtích britských měst dochází stále častěji ke konfliktům mezi Pákistánci, z nichž mnozí tam bydlí už půldruhé generace, a Romy ze střední či východní Evropy.

Iva Pekárková: Co si myslí Bůh?

Bůh

Už tisíce let se lidé přou o tom, co si o té či oné záležitosti myslí Bůh. Teologové diskutují, armády bojují, církev svatá upaluje kacíře.

Článek vyzníval dost hrůzně. Tvrdil, že soužití Romů s Pákistánci v jedné čtvrti je časovaná bomba, že napětí bude eskalovat a může vyvrcholit něčím strašlivým.

A tohle všechno, zmiňoval se článek, se píše v Guardianu. Tedy v britských novinách, které, vedle Timesů, poskytují to nejspolehlivější a nejlépe „vybalancované“ zpravodajství v Británii.

Český server ocitoval sotva třetinu článku v Guardianu – tu část, kde se popisovalo, jak usilovně se představitelé sheffieldské čtvrti Page Hall snaží konfliktům zabraňovat, zamlčel. Nenapsal ani, že Romové, nařčení z bordelaření, organizují svépomocné úklidové čety. Zdál se mi nesrozumitelný, zejména pro člověka, který o situaci v britských městech mnoho neví.

Vychovávají děti a zdá se, že jsou šťastní

A tak bych se ráda pokusila situaci trochu osvětlit. V Londýně i jiných městech už dvanáct let tlumočím a Romové z našich zeměpisných šířek patří k mým častým klientům.

Iva Pekárková: Zkouška z angličtiny

Velká Británie, Anglie, angličtina

Můj kamarád Pavel je jazykový fenomén. V rodném Brně mluví brněnsky, v Praze pražsky, v Itálii italsky, ve Španělsku španělsky, ve Francii francouzsky.

Čeští a slovenští Romové si k Pákistáncům často vytvoří zvláštní vztah. Mají podobnou fyziognomii a – podobný jazyk. Urdu a romština jsou vzájemně srozumitelné a pro Romy, kteří nedávno přišli do Anglie, je tahle jazyková podobnost hotové požehnání. Nebo si to aspoň myslí. Spousta Romů týden nebo dva po svém příjezdu začne pracovat ve firmách, které vlastní Pákistánci.

Bohužel Pákistánci, zvyklí, že čerství příchozí do Anglie, kteří mluví – víceméně – jejich řečí, nemívají pracovní povolení, Romům mnohdy nabídnou zlomek oficiální minimální hodinové mzdy.

Iva Pekárková: Umřel mladej, ale má to tady pěkný

Hřbitovy Olomouc

Zase jsou tu Dušičky, ten divný posmutnělý svátek, kdy si prý 90 procent Čechů vzpomene na své blízké, kteří jim zemřeli, a skoro 50 procent navštíví jejich hrob.

A mnozí čerství příchozí ani nevědí, že je v Anglii uzákoněna minimální mzda. Jsou rádi, že mají práci, dřou dlouhé hodiny ve skladech, prádelnách nebo automyčkách, a svůj omyl zjistí až po letech.

Pákistánci, hlavně ti konzervativnější, zas mívají problém s mladými Romkami: vypadají podobně jako jejich dcery, ale ani je nenapadne se zahalovat.

V tomhle ohledu se skutečně hodně projevují kulturní rozdíly. Mají společné kořeny, jenže po dlouhá staletí žil každý jinak.

Iva Pekárková

Ale, jak se zdá, čím dál víc Pákistánců si bere Romky za manželky. Někdy to jsou sňatky z rozumu – Pákistánci si sňatkem s evropskou občankou chtějí zajistit trvalý pobyt v Británii. Ale znám páry, které spolu žijí už spoustu let, vychovávají děti a zdá se, že jsou šťastní. Kulturní rozdíly úspěšně překonali.