Iva Pekárková: Dobře, bobře!
„Tam, kde ještě včera létali čápi a kvákaly žáby, se budou prostírat úrodná pole…“ Takhle nějak komentoval hlasatel v rádiu zničení (tedy, podle oficiální verze, „zkultivování“) nádherných mokřadů zvaných Česká blata. Stalo se to někdy v 70. letech a já si budu nadosmrti pamatovat hlasatelův samolibý tón. Pořádně jsem to obrečela.
Čtěte také
Už tenkrát ekologové věděli, že srovnávání toku řek, vysušování mokřadů, rozorávání mezí, stavění vysokých přehradních hrází v každém druhém údolí, zkrátka všechny velké zásahy do krajiny nejsou pro přírodu dobré a ani nám lidem dlouhodobě neprospějí. Ale vláda se stále držela dogmatu, že s přírodou je třeba bojovat a dobývat z ní obživu všemi prostředky.
Tenkrát jsme si mysleli, že jakmile jednou vysušíme mokřady, už nikdy se nepodaří vrátit je zpátky. To naštěstí není tak docela pravda. Když „zvelebený“ kraj, který byl kdysi mokřadem, necháte pár desítek let bez dozoru, často se vrátí do víceméně původního stavu.
Čtěte také
V Česku jim k tomu pomáhá jeden botanik, který při procházkách přírodou přehrazuje potoky a bystřiny padlými kmeny a raduje se, když mokřin přibývá. Mokřiny jsou z hlediska krajinné ekologie nesmírně významné: daří se v nich mnoha druhům rostlin a živočichů, pomáhají stabilizovat teplotu, zadržují vodu v krajině.
Ano, množí se v nich komáři, pro lidi jsou často neproniknutelné… a pobuřují jedince zvyklé nahlížet na přírodu jen jako na zdroj okamžitého užitku. Ale co se dá dělat, že ano?
Není nad bobry, když chcete vyrobit močál
Ještě lepší navraceč krajiny do původního stavu než zmíněný botanik je bobr evropský. Tvor člověkem téměř vyhubený, který se ale, tak jako mnohé jiné téměř vyhubené druhy, do Evropy překvapivě rychle vrací. Už teď si leckdo stěžuje, že bobři bez povolení kácejí stromy. V zámeckém parku v Lednici napáchali mnoho škod na cizokrajných dřevinách.
Jako výrobci mokřadů jsou ovšem k nezaplacení. Pracují bez ustání a setsakra rychle. Nedávno jsem se dočetla, že na hranicích mezi Běloruskem a Ukrajinou, zrovna v místech, kudy by Rusové chtěli dopravovat na bojiště vojenskou techniku, bobři vytvořili neproniknutelné bažiny, přes které vojenská technika nepronikne. Povedlo se jim to za necelý rok. Stačilo, aby místní obyvatelé, kteří měli kvůli válce jiné starosti, přestali ničit jejich hráze a hrady. Bobři snad ani nevědí, že značně přispěli k obraně Ukrajiny.
Dobře, bobře!
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
