Itálie před předčasnými volbami

S tím, že jak ve čtvrtek prohlásil evropský komisař pro ekonomii Joaquín Almunia (choakín almúnija), je sice pravda, že se světová hospodářská situace zhoršila, ale že Itálie je, pokud se týká hospodářského růstu, na posledním místě mezi zeměmi, které přijaly společnou evropskou měnu. A dodal, že bez reforem to pro Itálii bude obtížné.

Se změnami začal kandidát Demokratické strany Walter Veltroni. Prohlásil, že jeho strana půjde do voleb sama, bez zátěže, kterou pro dosavadního premiéra neustále reprezentovala neokomunistická levice. Prohlásil, že jeho strana je ochotna přijmout do svých kandidátních listin i představitele jiných stran, ovšem za předpokladu, že přijmou program Demokratů a vstoupí do jejich strany. S tímto souhlasily dvě malé ale dosti významné strany - tzv. Radikální strana, která je v Itálii symbolem odporu proti vměšování katolické hierarchie do politických záležitostí a strana bývalého prokurátora Antonia Di Pietra, která je naopak symbolem boje proti korupci. Kdo nesouhlasil, například socialisté, zůstal mimo, Veltroni zůstal neoblomný. Dalším krokem byla snaha o omlazení politické gerontokracie - jen 3 z ministrů dosavadní Prodiho vlády budou kandidovat do parlamentu - ti ostatní dobrovolně či s menším nadšením verdikt přijali. Veltroni využil i toho, že Prodiho vláda byla mimořádně nepopulární a tak například odchod ministra financí Visca (viska), který zatížil Italy obrovskými daněmi, odebírá Berlusconimu trochu vítr z plachet. Podle sondáží se zdá, že se Veltronimu taktika celkem daří a že Berlusconiho náskok se poněkud snížil.

Favoritem ale stále zůstává magnát. Oficiální program jeho Strany svobody, která sdružuje Forza Italia (forca itálija) a Národní Alianci a má dohodu s Ligou Severu bude předložen počátkem března. Předpokládá se, že hlavním hitem bude snížení daní a nový impuls reformám. Ale i on si na sebe vzal jisté riziko. Po 14 letech se rozešel s křesťanskodemokratickým centrem, kterému dává za vinu, že v letech 2001-2006, kdy byl předsedou vlády, to byli oni, kteří mu se svými 6,5% hlasů zabránili v reformách. "Tohle se mi už nesmí stát", prohlásil na jednom předvolebním shromáždění. A i on přišel s návrhem, který je pro Itálii téměř revoluční: nesmějí kandidovat ti, se kterými je vedeno trestní řízení, přirozeně s jednou zásadní výjimkou: nesmí se jednat o politické procesy. Tím se přirozeně myslí magnát a několik jeho úzkých spolupracovníků.

Křesťanští demokraté se nyní snaží vytvořit třetí politický pól sdružující především katolicky orientovaná seskupení. Ale času je málo a v tomto okamžiku není jisté, zda překonají laťku 4% hlasů, které je nutno získat, aby mohli vstoupit do parlamentu. Za této situace se zdá, že extrémní pravice a levice křídlo budou mít mnohem menší politickou váhu než doposud. V příštím parlamentu by mělo být zastoupeno maximálně 5-6 stran a nikoliv 19 jako dnes, s tím že obě hlavní strany by na sebe měly soustředit okolo 70% hlasů. Není to ale jisté, protože současný volební zákon, který Berlusconi a jeho spojenci nechtěli změnit, by se mohl stát bumerangem, protože magnát či Veltroni by se mohli po volbách ocitnout ve stejné situaci jako Prodi: v senátu, který se volí podle složitého regionálního klíče, by mohli mít mizivou většinu, která jim bude bránit v reformách. A pak by jim nezbylo než to co oba popírají: udělat to jako CDU a SPD v Německu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .