Islám: pro a proti?

Jedním z nejvážnějších bodů debaty je zkoumání samotného islámu. Vede toto náboženství k terorismu? Nebo je naopak nevinné a stalo se obětí č.1, kterou teroristé unesli? Na přetřes se dostaly dějiny muslimů i život zakladatele jejich náboženství, proroka Mohameda. Filosofové, teologové i novináři listují Koránem a snaží se najít odpověď na otázku, zda oddané následování tohoto učení vede k míru nebo k násilí.

Co se týče proroka Mohameda, kritici poukazují na to, že byl válečníkem a naprosto protikladnou osobností například ke Kristovi, Buddhovi nebo k zakladatelům dalších světových náboženství. Nikdo ovšem nezašel tak daleko, jako se to stalo v jedné americké televizní debatě před pár lety, kdy pod tlakem času a moderátora dva křesťanští teologové označili Mohameda za prvního teroristu. Potom tento výrok vysvětlovali a odvolávali, protože celá věc není zase až tak černobílá.

Evropská diskuse je spíše intelektuální, což ale neznamená, že na adresu islámu nepadají ostrá slova. Například tento týden profesor filosofie z Lencasteru Phillip Blond napsal (spolu s Adrianem Pabstem z lucemburského ústavu evropských a mezinárodních studií), že islámský terorismus není žádnou perverzí tohoto náboženství, jež by se zásadně odchylovala od jeho učení. Právě naopak, podstata dnešní teroristické hrozby prý vychází z tradice. Al-Kájda se snaží vrátit k základům a bojuje proti modernizaci islámu.

Často citovaná věta, že islám je náboženství míru, je prý falešná. Interpretace džihádu jako vnitřního zápasu člověka totiž ignoruje historii, stejně jako teologii. Právě naopak, islám od svého počátku vždy operoval se svatou válkou a zabíjením nevěřících i odpadlíků. Vždy se snažil vytvořit jednolitý stát, kde bylo náboženství spojeno s vojenskou silou. Islámské komunity se posléze rozšiřovaly ozbrojeným bojem.

Proti těmto názorům zaznívá tvrzení, že islámští radikálové nemají s islámem ve skutečnosti nic společného. Sebevrah jde podle Koránu rovnou do pekla, stejně jako ten, kdo zabíjí nevinné civilisty. Samotný význam (nebo jeden z významů) slova "islám" je pokoj. Mimochodem, náboženství muslimů zdaleka není jediné, jež bylo v dějinách zneužito k bezpočtu válek a konfliktů.

Za pozornost stojí v tomto směru libanonský spisovatel Amin Maalúf, který píše francouzsky a je arabským křesťanem. Tvrdí, že dnešní křesťanství je tím, co z něj udělaly evropské společnosti, jež prošly obdobím modernizace - často proti vůli církve. Náboženstvím se proto nemůže nikdo ohánět, neboť lidé mu dávají určitou podobu, stejně jako ono dává podobu lidem. Islám prošel, podle citovaného spisovatele, obdobím triumfální civilizační epochy, kdy byl otevřený a tolerantní. Potom ho ale předběhl dynamicky se rozvíjející Západ, a tehdy upadl islám do politiky, bránící zraněnou identitu. Dnes tedy nestačív islámských zemích oddělit mešitu a stát. Musí se udělat něco pro onu zraněnou identitu, modernizaci, práva žen a vzdělání.

Komentátor listu Financial Times David Gardner k tomu dodal, že průzkumy veřejného mínění v islámských zemích ukazují pozoruhodnou věc: tamní obyvatelé se cítí být nejprve muslimy, a až potom Saudy, Marokánci nebo občany Jemenu. Nastal posun identity. Jinými slovy, předmětem zájmu se stala samotná identita, nikoliv hodnoty, jež představuje. Samozřejmě, i jiná náboženství představují určitý soubor hodnot, u žádného se to ale nepromítá v takovém rozsahu do politiky.

Jedním z důležitých procesů současného světa je globalizace, jež vede k univerzálnosti, nikoliv k uniformitě. A právě v ní vidí muslimové ohrožení vlastní identity. Často ji dokonce považují chybně za "amerikanizaci". Proto je v jejich očích hlavním nepřítelem Washington. Globalizace je ale proces, který nikdo nedrží v rukách - a nikdo ho nemůže řídit. Islámští teroristé se ho snaží zneužít, když publikují na internetu nechutné vraždy unesených obětí. Jinak se do něj ale Arabové a Muslimové zatím výrazněji nezapojili.

Několik zemí se snaží vstoupit do diskuse řízenou propagační kampaní. Například Jordánsko nebo dokonce Uzbekistán. Jordánský král doufá, že vynaložené finanční prostředky přinesou efekt a pošramocené jméno islámu se zase napraví. Zatím je ovšem účinek skutečně minimální.

Debata v Evropě se tedy rozběhla na plné obrátky - a to je dobře. Právě v ní je možná ona tajemná síla, která dokáže teroristy zahnat na podobné místo, kde skončily jiné nebezpečné ideologie.