Irské obavy

Pro takový případ by Irové raději než dvě utkání hráli jedno na neutrální půdě. Jak nakonec rozhodne FIFA, se ještě neví, ale jestliže nakonec budou irští fotbalisté nuceni vycestovat třeba do Íránu, měli by to pochopit jako výzvu. Pokud je pravda to, co včera uvedla agentura Reuters, totiž že arabský svět je fascinován Usámou bin Ládinem, alespoň by islámisté přišli na jiné myšlenky. Koneckonců se od Irů nechce, aby hráli v Kábulu. V Afghánistánu předchází fotbalovému utkání doprovodný program, který by doopravdy Evropany mohl zaskočit a poznamenat jejich výkon. Než totiž na trávník vyběhnou dvě jedenáctky hráčů, zhlédnou diváci exekuci nad hříšníky, kteří se provinili proti zákonu. Někdy je to poprava dávkou ze samopalu, jindy se sekají ruce a nohy. Domácí by byli v psychologické výhodě, protože na krev uprostřed hřiště přivykli, i když fotbalově by Irové stáli proti týmu, který má kvůli izolaci od ostatního světa nulové reprezentační zkušenosti.

Pokud Irové v baráži uspějí a po vítězství nad Uzbekistánem či Íránem postoupí na mistrovství světa, není vyloučeno, že budou opět orodovat u mezinárodní fotbalové federace. Na mistrovství se totiž probojovala i jedenáctka Spojených států a o zápasy tohoto týmu mohou projevit zájem sebevražední atentátníci. Jestliže se Irové bojí hrát v Íránu, tím spíše se mohou bát i případného duelu s Amerikou. Poučení je nasnadě. Kdo se bojí, ať nehraje fotbal.