Íránští medici se i dnes chodí poklonit ke hrobu židovského lékaře Polaka. Je to dost unikátní, říká historik

25. listopad 2018
Smrt

Lékař, spisovatel, ale taky osobní lékař perského šáha a zakladatel školy medicíny Dárolfonún v Teheránu. To všechno byl rodák z Mořiny u Karlštejna Jakob Eduard Polak (1818−1891), který se sám spíš považoval za Rakušana.

Pamětní deska dragouna Jordana z napoleonských válek je k vidění v ústeckém muzeu

Restaurování původního nápisu na pamětní desce F. Jordana

Symbolem vyhnání Francouzů z Ústí nad Labem v roce 1813 je rakouský dragoun Friedrich Jordan. Napoleonští vojáci ho při svém útěku zastřelili a Jordan se tak stal jedinou obětí této události. Časem dočkal i pamětní desky.

„Polak byl mnohovrstevnatá osobnost vzdělaná jak v oblasti medicíny, tak antropologie, geografie nebo orientalistiky,“ říká historik David Venclík z Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Dnes je pozdější osobní lékař šáha Jakob Eduard Polak v Íránu považovaný za  stěžení postavu moderních dějin medicíny, přestože kolébkou lékařství pro ně zůstala vídeňská univerzita.

„Když dnešní íránští medici vídeňské medicíny přijedou na studia do Vídně, nejen že vědí, kdo to Polak byl, ale první věc, kterou udělají, je, že se zajdou poklonit k jeho hrobu. Ten jen v židovské části místního centrálního hřbitova.“

Židovský hrob s perským nápisem

Historik Venclík tvrdí, že Polakův hrob je inspirující i v dnešní době, protože si sám přál, aby jeho náhrobek měl i perský nápis. „To, aby měl židovský hrob nápis i v jazyce fársí, je velká unikátnost. Hebrejský nápis osobní lékař perského šáha, spisovatel a vědec… A pak je tam perským písmem fársí vypůjčena báseň ze sbírky Ovocný sad: Věčný, ve smyslu Bůh, Alláh, neuzavře žádnou bránu dřív, než-li jinou ve své milosti otevírá…“

Jakob Eduard Polak pocházel z bohaté židovské rodiny z Velkých Mořin. Rodiče patřili k místní smetánce, přitom ale z relativně chudé oblasti tzv. venkovských židů. „O tom, že patřili k bohatší části společnosti, svědčí i šance na studium, ke kterým by se jako nemajetný určitě nedostal.“

Cesta do Persie

Jihlavský židovský hřbitov ukrývá i hrob sourozenců Gustava Mahlera

Hrob sourozenců Gustava Mahlera

Arnold a Friedrich Mahlerovi mají na jihlavském židovském hřbitově označený hrob. Sourozenci slavného skladatele zemřeli v prosinci roku 1871 jako velmi malé děti a dlouho jen málokdo věděl, kde jsou pohřbeni.

Do Persie se dostal vlastně shodou okolností, protože už při studiu ve Vídni pochopil, že se svým šrámem z revolučního roku 1848 by asi nějakou velkou kariéru nikdy neudělal. Začal si tak připravovat půdu pro kariéru mimo hranice Rakouska-Uherska. „Pak přišel nápad na účast v expedici učitelů pro novou školu Dárolfonún v Teheránu,“ popisuje historik.

„Nebyl to muž, který by svou pověstí přesahoval hranice, to určitě ne. Byl to začínající lékař, bezesporu velmi ambiciózní, talentovaný a ucítil šanci, kterou vyjednával perský diplomat arménského původu s vazbami na vídeňskou diplomacii.“ Persie se tehdy snažila modernizovat a otevřít dveře Evropě. O vliv tam tehdy soupeřila Velká Británie a Rusko, teď mohlo vstoupit taky Rakousko.  

„Zásluhou Polaka, který tam pak položil základy perské univerzity, se Rakousku podařilo dát tzv. nohu do dveří. O pár let později Rakušané otevřeli v Persii ambasádu, podíleli se na reformě pošt nebo reformně monetární.“ Jak se pak Polak stal osobní lékařem panovníka?

Šáh a Polak se stali přáteli

Násiruddín Šáh byl prý velmi ovlivnitelný. Nejdřív matkou, která nepřála ani expedici Polaka. „Nakonec si vídeňského lékaře velmi oblíbil, dokonce tak, že když mu nešťastnou náhodou zemřel francouzský osobní lékař, tak si vybral lékaře a tehdy i učitele jejich nové školy medicíny. Polak byl na to velmi pyšný, a to vlastně celý život.“ Vztah mezi oběma muži podle historika Venclíka určitě přesahoval roli král−služebník.  

„Mluvili spolu i o historii Evropy, geografii, medicíně, která ho fascinovala. Šáh jednoho dne Polaka dokonce i sám namaloval a v jeho zápiscích je uchována perokresba. Vrcholem Polakova snažení bylo vybudování nemocnice s parametry typickými pro evropské zdravotnictví a pak, když od Násiruddín Šáha dostal nejprestižnější řád, jaký šel v Persii udělit – Řád slunce a lva,“ dodává David Venclík.

Násiruddín Šáh, perský šáh

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Davida Venclíka a Davida Štáhlavského v pořadu Hovory.