Íránský prezident hvězdou OSN

V tak dlouhé řadě a při tak velké řečnické konkurenci na takovém fóru zaujme málokdo. I po čtyřech desítkách let se vzpomíná na to, jak v roce 1960 sovětský vůdce Nikita Chruščov bušil do řečnického pultu vlastní botou nebo jak na stejném zasedání Valného shromáždění jeho kubánský kolega Fidel Castro ohromil své posluchače ne obsahem, ale nepřetržitým čtyřhodinovým výkladem. Ještě čerstvý je i zážitek z loňského roku, kdy nynější Castrův přítel, venezuelský prezident Hugo Chávez z tribuny OSN hlásal o nynějším americkém prezidentovi, že je "ďábel", "nemocný" a "alkoholik".

Letos bylo o hvězdě první velikosti jasno ještě dříve, než se dostavila. Před svou třetí cestou do New Yorku íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád požádal, zda by nemohl navštívit "Ground Zero", místo, kde stály dvě věže Světového obchodního centra zničené před šesti lety teroristickými útoky. Místní deníky Daily News a New York Post reagovaly tak, jak jim připadalo přiměřené vzhledem k silnému podezření, že režim v Teheránu má blízko k názorům pachatelů atentátů. "Náš vzkaz íránskému šílenci: Jděte k čertu," hlásala titulní strana Daily News. To rozhořčení se dá pochopit, ale skutečností zůstává, že pro íránského prezidenta platilo jediné omezení, nemohl opustit sídelní město OSN. Jinak se po New Yorku mohl promenovat podle své libosti, a to pod povinnou ochranou amerických tajných služeb.

Jestli někdo chce nazývat Mahmúda Ahmadínežáda šílencem, je to jeho volba. Ale pokud sledujeme výkon íránského prezidenta, tak se dá jedině připustit, že jestli je to šílenec, tak natolik chytrý a nadaný, že pochopil, že místo útočné antiamerické a antizraelské rétoriky, která se nepokrytě den co den pěstuje v jeho vlasti, v zámoří musí použít jiný registr.

Proto íránský prezident dokázal čelit nejen studentům na Columbijské univerzitě, ale i hvězdám amerického novinářského a akademického nebe na společné večeři v Hotelu Intercontinental. Držel se základního receptu pro mediální vystoupení: Není podstatné, nač se vás kdo ptá, ale co sám chcete sdělit. Pro Ahmadínežáda bod číslo jedna: Nikdy nevyslovit slovo Izrael, ale jedině sionistický režim. Pokud se někdo zeptá, zda usilujete o zničení Izraele, odpověď zní: Důležitější je vyřešit šedesát let starý palestinský problém, protože holocaust vznikl v Evropě a jestli ho někdo chtěl řešit, měl to udělat někde jinde než v Palestině. Ne každému dojde, že držet se této logiky, samozřejmě znamená skončit u myšlenky likvidace Státu Izrael.

Podobně se prezident Ahmadínežád staví k pochybnostem provázejícím íránský jaderný program. Navzdory dvěma rezolucím Rady bezpečnosti OSN stanovujícím sankce právě kvůli vyhýbání se mezinárodní kontrole prohlásil otázku jaderného programu za uzavřenou a obě přijaté rezoluce označil výsledek zvůle západních velmocí, které zneužívají svého postavení ve Spojených národech. Proto je podle jeho soudu Rada bezpečnosti v otázce íránského jaderného programu zcela nekompetentní. Stojí na vteřinu za úvahu, jak by asi vypadaly Spojené národy, kdyby rozhodnutí jejich Rady bezpečnosti, v níž pět stálých členů zastupujících své rozdílné zájmy má právo veta, mohl šmahem odmítnout každý, komu nejsou po chuti. Odpověď je jednoduchá: Rozhodnutí Rady bezpečnosti by nemělo žádnou váhu a jediným arbitrem v mezinárodních záležitostech by se stal zákon silnější pěsti. Ne že by se vůbec neprosazoval, ale takto by neměl už vůbec žádné meze.

Výmluvnost zdatného řečníka Ahmadínežáda opouští pouze, když dojde na dodržování lidských práv v jeho vlastní zemi. Když dostal od studentů Columbijské univerzity na dotaz, jak se v Íránu zachází s homosexuály, odpověděl, že v jeho vlasti prostě žádní nejsou. Celý sál reagoval tím nejhorším, co se řečníkovi může při veřejné diskusi stát, totiž nevěřícným smíchem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .