Írán zbrojí, opozice se nebojí

Prezident Ahmadínežád o víkendu oznámil, že jeho země hodlá již v úterý začít s dalším obohacováním uranu na vyšší stupeň, tedy z 3,5 na 20 procent. Tím vlastně Írán zpochybni svůj zájem o to, dohodnout se na přesunu tisíci dvou set kilogramů svého slabě obohaceného uranu do zahraničí. Tím by odvrátil hrozbu, že na něj bude uvalena čtvrtá sada sankcí zemí Rady bezpečnosti, a další sankce Spojených států, které by omezily podnikatelské možnosti íránských firem kontrolovaných revolučními gardami. Západ by získal určitou konrolu nad osudem materiálu, který lze po dalším obohacení použít i k vojenským účelům.

Írán se rozhodl ukázat, že se nedá zastrašit hrozbami dalších sankcí. Naopak se snaží udržet si iniciativu, přinejmenším v propagandistické rovině. Íránské úřady totiž zároveň oznámily, že otevřou hned deset nových továren na obohacování uranu a z pondělka také pochází zpráva o tom, že Írán zahájil výrobu dvou typů bezpilotních letounů. Ze stejných kruhů také přišla zpráva, že Írán začne vyrábět nově vyvinutý systém protiletecké obrany, jenž je prý ještě výkonnější, než ruský S-300, na který Íránci už několik let marně čekají, protože by je zabezpečil proti americkému nebo izraelskému útoku. Agentura Fars také přišla s poněkud aprílovou zprávou, že íránští experti úspěšně otestovali letoun, jenž umí uniknout radarům.

Všechny tyto zbraně mají jedno společné - jsou to trumfy v rukou západu, které Írán postrádal.

I v případě, že by neviditelný letoun nebo nepilotovaná letadla nebyla vůbec efektivní, v očích svých vlastních občanů íránská vláda může udržovat pocit, že je stále na výši - údajným - bezpečnostním výzvám. A to tím spíše, že v sobotu Íránci oznámili začátek výroby dvou nových vojenských střel, a počátkem měsíce i raketu, která je schopná vynést družici na oběžnou dráhu - nebo také až do východního Středomoří, kde leží Izrael, či kamkoli v Perském zálivu, kde jsou rozmístěny americké jednotky. Jinými slovy, íránští vládci dávají najevo, že nemají důvod ustupovat ve věci jaderného programu, jsou-li už dnes schopni zabezpečit se proti jakékoli bezpečnostní výzvě ze strany Západu nebo ostatních zemí regionu. To vše se děje v době, kdy vrcholí oslavy třicátého prvního výročí islámské revoluce z roku 1979. Prostí Íránci mají být ubezpečeni, že jejích stát jim sice asi v dohledné době nezajistí prosperitu, stabilní ceny nebo pracovní místa, ale přece mohou být na svou zemi hrdí, protože je mocná, hrdá a nebezpečná.

Írán však nemůže momentálně mluvit jen o svých zbrojních a vědeckých úspěších, nebo zručných strategických manévrech svých diplomatů, protože zároveň lze hovořit o jedné z největších vnitropolitických krizí íránského režimu. Právě na 11. února, kdy vyvrcholí oslavy, se chystá další velká demonstrace opozičních sil. Íránská nositelka Nobelovy ceny Širín Ebaddíová v posledním vydání Sunday Times vyzvala íránskou veřejnost k pokojnému vyjádření svých názorů, ovšem tak, aby lidé nedali záminku bezpečnostním silám k zásahu. Také opoziční vůdci a neúspěšní prezidentští kandidáti Mír Hosejn Músáví a Mahdí Karrúbí své stoupence v minulých dnech přímo vyzvali, aby se ke shromáždění svolanému na tento čtvrtek připojili.

Policejní ředitel Asmáíl Ahmadí Moghadam však podle íránské agentury ILNA ovšem varoval, že jeho lidé při zákrocích proti narušitelům pořádku neprojeví žádnou lítost. Dá se tedy očekávat, že demonstrace neproběhne bez násilí, a možná ani bez obětí na životech, tak, jak se to stalo i koncem prosince během svátku Ašura, kdy při srážkách s policií a dalšími jednotkami zemřelo asi 8 lidí. O monstrprocesech, které íránské úřady inscenovaly s některými účastníky demonstrací, jsme vás již před několika dny informovali, včetně vynesených, a částečně již také vykonaných trestech smrti. Většinou jde o neznámé, a někdy asi i náhodně vybrané muže, ovšem ne vždy. Shodou okolností právě byl k půlročnímu vězení za účast na demonstracích odsouzen Muhsín Amínzáde, bývalý náměstek ministra zahraničí, který vloni otevřeně podporoval Músávího.

Pokračovat a vrcholit bude v dalších dnech jistě i další rovina propagandistické války - a to boj o to, jaký obraz pouličních událostí budou prostí Íránci mít k dispozici. V Íránu skončilo od loňských prezidentských voleb za mřížemi 55 novinářů, z čehož devět z nich bylo zadrženo jen v posledních dvou dnech. Podle íránské vládní televize bylo zadrženo sedm lidí pracujících Radio Farda, tedy stanici patřící pod Rádio Svobodná Evropa, vysílající také z Prahy. Tito lidé jsou prý agenti CIA, a byli vycvičeni v sabotážích. Samotné Radio Fardá ovšem popírá, že by mělo jakéhokoli zaměstnance přímo v Íránu.

Jak jaderný program, tak i protivládní demonstrace zůstávají rovnicemi o mnoha neznámých. Zatímco západu chybí v tlaku na íránskou vládu ochota Ruska a Číny efektivně spolupracovat, nikdo neví, jak a kam se vydá íránská společnost, která se dostává pod čím dál větší tlak režimu, jenž však je možná méně monolitický, než navenek působí. Mnohé se však dozvíme již během tří následujících dnů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .