Írán čeká ostré napomenutí

Jinak by totiž íránská oficiální místa kupříkladu neopomněla přiznat program zaměřený na výrobu velmi moderních odstředivek. Tato zařízení, označovaná termínem P-2, jsou schopna produkovat vysoce obohacený uran použitelný pro výrobu jaderných zbraní. Inspektoři OSN ve své zprávě z konce února navíc upozornili, že většinu jaderných zařízení v Íránu spravuje armáda. To samozřejmě příliš nekoresponduje se tvrzením Teheránu, že jeho jaderný program má ryze civilní charakter. Verdikt Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jejíž vedení jedná tento týden ve Vídni, pro Írán rozhodně nevyzní příznivě.

Rezoluce, jejíž přijetí je očekáváno ve čtvrtek, však Teherán nepostaví do neřešitelné situace. Podle diplomatických zdrojů, na které se odvolávají světové agentury, rezoluce Írán pouze velmi důrazně vyzve k dodržování všech závazků vyplývajících ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. "V tuto chvíli neusilujeme o rezoluci, která by Írán formálně obvinila z nedodržování smlouvy," prohlásil mluvčí amerického ministerstva zahraničí Richard Boucher. Pro úplnost je třeba dodat, že takto formulovaná rezoluce by spory kolem íránského jaderného programu posunula před Radu bezpečnosti OSN. Na takovém scénáři zatím zjevně nikdo nemá zájem.

Ostatně, není ani divu. Spojené státy jsou zaměstnány krizí v Iráku. Dalším trnem v patě je pro ně vlekoucí se krize kolem jaderných aktiv Severní Koreje. Nepříjemným - i když naprosto nesrovnatelným problémem - je nově také napjatá situace na Haiti. To vše v době, kdy je demokratická opozice ve Spojených státech připravena využít všechna slabá místa zahraniční politiky Bushovy vlády v kampani před listopadovými prezidentskými volbami. Neudivuje tedy, že Washington upřednostňuje kompromisní řešení před tvrdším postupem.

Kompromis má podobu návrhu rezoluce, která vyjadřuje silné obavy z toho, že Írán má vojenský jaderný program. Tatáž rezoluce ale zároveň obsahuje formulaci, která Írán chválí za jeho snahu o spolupráci z poslední doby. Jinými slovy - jde o medem obalenou hořkou pilulku, kterou Teherán s patřičnými projevy nelibosti nepříliš ochotně spolkne. Výsledkem bude vítězství pro všechny, ovšem pouze v případě, že za vítězství je možné označit stav, kdy se opravdové řešení problému opět na nějakou dobu odkládá.

Dlužno podotknout, že tento kompromis, stejně jako loňské rozhodnutí Íránu mnohem aktivněji spolupracovat s jadernými inspektory OSN, je výsledkem koordinovaného úsilí americké diplomacie a diplomacií tří klíčových evropských zemí. Spojené státy tlačily Teherán ke spolupráci s OSN velmi tvrdými verbálními výpady zpochybňujícími civilní charakter íránského jaderného programu. Evropané - konkrétně Britové, Francouzi a Němci -naproti tomu volili mnohem mírnější tón. Jejich strategie se spoléhala především na motivaci, kterou je pro Írán vidina užší hospodářské spolupráce s Evropskou unií.

Ovšem problém je, že metoda cukru a biče, nebo chcete-li hodného a zlého policisty, už v případě íránského jaderného programu naráží na své hranice. Co se stane příště, až vedení jaderné agentury OSN opět dospěje k závěru, že Írán "neposkytl korektní, úplný a konečný obraz svých minulých a současných jaderných aktivit"? A je možné znovu vyjádřit "nanejvýš vážné znepokojení", aniž by renomé Mezinárodní agentury OSN neutrpělo újmu?