Irák bude opět přijat do Ligy arabských zemí

Ve středu se k nim připojil i německý ministr zahraničí Joschka Fischer, který v rozhovoru pro časopis Stern prohlásil, že politika Spojených států v Iráku selhala a že do budoucna bude nutné předefinovat americko německé vztahy na základě rovnoprávnosti. Pohledy zemí, které do války šly, nesou její náklady a ztrácejí v ní své vojáky, a zemí, které se válce nejenom vyhnuly, ale využily všech diplomacií nabízených nástrojů k zablokování americko-britské invaze, se nevyhnutelně musejí lišit. Pokud se však z vnitropolitických důvodů do zahraniční politiky začnou míchat emoce, nemůže německému ministrovi zahraničí někdo nepřipomenout, jako se to už v minulých měsících stalo už několikrát, desetitisíce amerických a britských vojáků, kteří zahynuli v obou světových válkách při záchraně Evropy od německého militarismu a nacismu. Podobná diskuse ovšem nemá řešení. Je zbytečná.

V posledních dnech se však konečně začínají objevovat náznaky obratu k jinému, konstruktivnějšímu, a především pragmatičtějšímu tónu. Německý kancléř Gerhard Schröder sice odmítl možnost vyslání německých vojáků do Iráku, ale prohlásil, že Německo je připraveno poskytnout svoje základny k výcviku pětadvaceti tisíc iráckých policistů. Poprvé zmínil i možnost německé finanční pomoci pro obnovu iráckého školství. Komisař Evropské unie pro vnější vztahy Chris Patten zase ve středu prohlásil, že je nutné shodnout se na tom, že rozpory ohledně invaze do Iráku je nutné vnímat jako minulost, protože s jejími důsledky se musíme vyrovnávat všichni. Už v úterý oznámilo ruské ministerstvo zahraničí, že v sobotu se v Ženevě sejdou ministři zahraničí pěti stálých členů Rady bezpečnosti s generálním tajemníkem OSN Koffi Annanem k jednání o americkém návrhu rezoluce, která by dala politické a hospodářské rekonstrukci Iráku mandát OSN.

K přijetí této tak potřebné rezoluce je, samozřejmě, ještě dlouhá cesta. Půjde však o jeden z nejdůležitějších politických kompromisů za mnoho let. Kompromisů, které vyrůstají z pragmatického uznání toho, že by pro všechny bylo politicky nezodpovědné nechat Spojené státy a Velkou Británii, aby zvládaly iráckou krizi samy, jaksi proti všem. Nejlépe to vyjádřil ruský představitel v Radě bezpečnosti Sergej Lavrov, který listu Izvěstija řekl: "Tím hlavním je shodnout se na tom, že napůl zničený Irák, propadající se do anarchie, ohrožuje nás všechny". Druhá velmi povzbudivá ukázka pragmatismu přišla v úterý ráno z egyptské Káhiry. Členské země Ligy arabských států se rozhodly přizvat na zkušební dobu jednoho roku ministra zahraničí jimi dosud odmítané prozatímní irácké vlády, aby obsadil od intervence uvolněné místo Iráku v tomto orgánu. Odmítla to pouze Libye, která se kvůli tomu dokonce odmítla káhirských jednání zúčastnit.

Pro organizaci hájící panarabské hodnoty je toto rozhodnutí o to pozoruhodnější, když si všimneme, že iráckým ministrem zahraničí není Arab, ale etnický Kurd Hošiár Zebárí.. K jinak jednomyslnému znovupřijetí Iráku do Ligy arabských států byly připojeny tři podmínky. Do jednoho roku by irácká prozatímní vláda měla zajistit přijetí nové ústavy a připravit všeobecné volby, ze kterých by vyšla legitimní národní vláda. Je pikantní, že tyto požadavky podpořily i ty arabské státy, které o ústavě, svobodných volbách či volených vládách samy pro sebe nechtějí ani slyšet. Neméně pikantní bylo, že pozvání iráckému ministru zahraničí v úterý brzy ráno v Káhiře tlumočil generální tajemník Ligy Abú Músá, do letošního jara velký obdivovatel, obhájce a osobní přítel Saddáma Husajna.

A naopak mimořádně symbolickým gestem politické odvahy bylo, že první oficiální setkání představitele Iráku na půdě Ligy arabských států bylo s ministrem zahraničí Kuvajtu, tedy země, kterou v roce 1991 tehdy saddámovský Irák okupoval a zplundroval. A byl to právě kuvajtský ministr zahraničí, kdo svého iráckého kolegu slavnostně uvedl na jeho místo u jednacího stolu Ligy. Inu, časy se pragmaticky mění, a lidé s nimi.A to je, především pro Irák, jenom dobře.