Iráčtí křesťané odcházejí
Komunitu iráckých křesťanů tragicky zasáhl masakr, ke kterému došlo před několika dny v Bagdádu. Skupina islamistických radikálů obsadila bagdádský kostel zasvěcený Panně Marii a zabila zde několik desítek věřících. Většinou zahynuli při osvobozovaní akci irácké policie. O pozadí události a celkové situaci iráckých křesťanů referuje Jan Fingerland.
Masakr v Bagdádském kostele Panny Marie bolestně zasáhl iráckou křesťanskou komunitu, a zpráva o něm oblétla celý svět. Při tom to byla jen jedna z mnoha velmi tragických událostí, která křesťanské společenství v Iráku v posledních letech zasáhla. Během posledních sedmi let byli tamní křesťané objektem mnoha útoků, což mělo za následek, že právě křesťané - častěji než ostatní Iráčané - odcházeli do zahraničí. Přitom irácká křesťanská komunita patří k vůbec nejstarším obcím na světě. Jde vlastně o soubor různých církví, přičemž každá má svou vlastní historii, která někdy sahá před vznik či příchod islámu do Mezopotámie.
Největší je Chaldejská církev, jejíž příslušníci ještě částečně mluví aramejsky, podobně jako kdysi Ježíš. Tato církev východního ritu je autonomní, avšak uznává autoritu papeže.
Asyrská církev pravděpodobně vznikla už v prvním století, a patří tedy k vůbec nejstarším křesťanským společenstvím vůbec. V Iráku jsou přítomny i církev syrská, a také arménská, a to jak ortodoxní, tak katolická, jejichž předkové sem prchli před tureckými masakry. Zejména Asyřané byli objektem velkých násilností ve 30. letech minulého století, když se Irák osamostatňoval, a kdy křesťané obecně byli považováni za kolaboranty s kolonialisty. Právě nová doba byla obdobím, kdy se dosud relativně klidné křesťansko-muslimské vztahy začaly bortit kvůli politice i kvůli nástupu islámského fundamentalismu.
Křesťané nejen v Iráku jsou ostatními obyvateli Orientu někdy považováni za příliš propojené se Západem. Dnes jsou tedy zejména spojováni s americkými – v uvozovkách - „okupačními jednotkami“ v Iráku. Dále jsou křesťané – někdy právě díky svému prominentnímu kontaktu se západními zeměmi – v průměru vzdělanější a bohatší, a tedy jsou i objektem závisti a podezírání. A za třetí, zejména z hlediska ideologie Al Kajdy, je křesťanství se svým uctíváním Ježíše coby Bohočlověka nebezpečnou herezí. Skupina Islámský stát v Iráku označila napadený kostel za „doupě modlářství“, a podobná obvinění můžeme slýchat i proti křesťanům v Egyptě nebo v palestinské Gaze. Takto vyhrocený postoj vůči křesťanství ovšem nesdílejí muslimové hlavního proudu islámu.
Právě Al Kajda stojí za celou řadou útoků na irácké křesťany, v roce 2004 byl například spáchán bombový atentát i na kostel Panny Marie. A tak i když se obecně podmínky v Iráku dlouhodobě zlepšují, křesťané se cítí i nadále ohroženi a stěžují si, že vláda jim nezajišťuje dostatečnou ochranu – křesťané na rozdíl od ostatních nepředstavují nějaký vlivný mocenský blok.
A tak trvá trend, který je možné pozorovat už od 90. let, a to neustálý odchod iráckých křesťanů ze země především na západ, do USA, Francie, Švédska a dalších zemí. A tak irácká křesťanská komunita, kdysi jedna z největších a také nejstarších na světě, se neustále zmenšuje a hrozí, že během jedné generace téměř zcela zmizí.
