Irácká ústava: předzvěst problémů?

Faktem je, že celý proces přijímání základního dokumentu ilustruje rozpory jednotlivých komunit, stejně jako jejich neschopnost dojít ke kompromisu. Podle původního plánu měl být návrh předložen parlamentu už v polovině měsíce. Termín se musel ale třikrát odložit. Důvod byl jednoduchý: sunité, kteří byli privilegovaní za Saddáma Husajna, nechtějí v žádném případě dopustit federální charakter země. Většinoví šíité spolu s Kurdy na něm naopak zásadně trvají.

Situace byla tedy neřešitelná, neboť autonomie nemůže současně existovat i neexistovat. A protože sunité neustoupili, zbylé dvě skupiny prostě řekly, že tedy předloží návrh bez nich. To se také stalo. Jinými slovy, kompromis nebyl dosažen a ústava (v tuto chvíli) nemá podporu sunitů.

Podle mnohých je to tragedie. Sunité varují, že ji samozřejmě odmítnou v říjnovém referendu. Potom přijde (podle nich) občanská válka a rozpad země na tři státy. Jeden z nich přitom bude tvrdě islámský. Položme si ale otázku, nakolik je takový scénář pravděpodobný.

Optimisté totiž vidí věci docela jinak než Liga arabských států a samotní sunité. Tvrdí, že federální uspořádání země je jednoznačně lepší než centralizovaný model. Po letech vlády diktátora chtějí mít kdysi utlačované oblasti vlastní samosprávu, což je naprosto pochopitelné. Jinými slovy, když si odmyslíme fakt, že vyšší cestou by byl kompromis, máme ze dvou řešení to lepší.

Zůstává už jenom jeden problém: jak o jeho správnosti přesvědčit sunity. Daný názor zastává například americký prezident George Bush, který sice připustil, že problémy nastaly, tvrdí ale, že už nyní dosáhly jednotlivé komuniy celou řadu kompromisů - a kromě toho je třeba sledovat další vývoj.

Vláda se připravuje na obrovskou informační kampaň. Ta bude samozřejmě zaměřena hlavně na sunity. Až se totiž 15.října uskuteční referendum, právě oni budou rozhodující. Podle stanovených pravidel musí návrh ústavy odsouhlasit nadpoloviční většina voličů v Iráku, což asi nebude problém. Existuje ale pojistka: stačí, aby tři z osmnácti provincií návrh odmítly dvěma třetinami hlasů - a ústava přijata nebude.

Co to znamená prakticky? Sunité mají rozhodující většinu ve čtyřech provinciích. Půjdou-li tedy k volebním urnám a vysloví se proti, ústava padne. Budou-li ale referendum bojkotovat, ústava naopak projde. Jinými slovy: může nastat stav, že kritici zůstanou doma a optimisté sice půjdou hlasovat, ale ústavu podpoří. V takovém případě se sunité se svým odporem neprosadí.

Vláda má ovšem ještě vyšší ambice. Chce co nejvíce sunitů přesvědčit o tom, že federální ústava je lepší. Zda se jí to podaří, o tom se dá pochybovat. Většina sunitů je totiž skálopevně přesvědčena, že federace je synonymem pomalého rozpadu. Prezident Džalál Talabání jim adresoval lakonickou větu, že kromě Koránu stejně není žádná kniha dokonalá.

Dodejme ale, že sunitům vadí ještě jedna věc. Ústava vylučuje bývalé činovníky strany Baas z volených funkcí. Obsahuje tedy jakousi obdobu lustračního zákona. Přitom pochopitelně hlavně sunité tvořili struktury strany Baas, jejíž ideologií byla (a je) renesance arabského světa.

Představitelé sunitů se omezili na stručné oznámení, že se budou snažit o to, aby jejich komunita hrála aktivní úlohu v celém procesu. Význam je zcela jasný: má-li být ústava odmítnuta, bude si to žádat jejich aktivitu. Jinak politické zastoupení sunitů návrh odmítlo. Mimochodem, byli to právě oni, kdo požádal Ligu arabských států a OSN, aby vstoupily do celého procesu.

Optimisté mají ještě jeden trumf v rukách. Zisky z ropy se budou rozdělovat mezi všechny tři komunity, a to i přesto, že sunité nemají hlavní naleziště. Ta jsou na severu a na jihu, nikoliv na jejich území. Federální uspořádání by tedy neměli sunité pocítit ve svých peněženkách. Zda to bude dostatečně pádný důvod pro to, aby konkrétní voliči ústavu odhlasovali, to je ale ve hvězdách. Jisté je, že v polovině října zažije Irák politicky rušnou chvíli. Referendum totiž v podstatě ukáže, nakolik jsou sunité schopni se zmobilizovat.