Informační válka na Ukrajině

Pohled z Ukrajiny

„Začínali jsme tak, že nám čtenáři posílali články a fotografie, o kterých se domnívali, že jde o podvrhy a dezinformace. Bylo jich někdy až 150 denně, což jsme nemohli všechno zvládnout. Některé věci se dají snadno ověřit přes Google. Pak jsme začali kontaktovat představitele, kteří byli v materiálech citováni. Voláme do různých institucí, kde se ta která událost měla odehrát, a oslovujeme lidi, kteří žijí poblíž," popisuje Margo Gontarová, ukrajinská novinářka a spoluzakladatelka serveru StopFake.

Ten má za cíl systematicky odhalovat mediální manipulace a vlastně uvádět věci na pravou míru. Skutečně nezávislá média s přísnými novinářskými standardy, bychom totiž mohli na Ukrajině a v Rusku spočítat na prstech jedné ruky. Jak Margo řekla na konferenci o ukrajinské informační válce v britské Cambridgi, odhalování falešných a nepřesných zpráv je s postupem času stále obtížnější.

„Objevuje se teď už daleko méně podvržených snímků a fotomontáží. Mnohem častější jsou naopak zmanipulované videoreportáže, které se hůře odhalují. Nedávno třeba kolovala nahrávka matky padlého ruského vojáka, která z odpovědnosti za synovu smrt vinila Putina. Ruská média ale vyprávění sestříhala tak, jakoby ta paní osočovala kyjevskou vládu. Když se ale podařilo najít původní video, povedlo se to uvést na pravou míru. Je to teď pro nás těžší i v tom, že ruská propaganda už ví o naší existenci. Snaží se nás vykreslit, jako webovou stránku, která sama vyrábí falešné zprávy," uzavírá Gontarová.

Současně, ale přibývá sdělovacích prostředků, které naopak se serverem StopFake spolupracují. V novinách vznikají speciální sekce věnované zmanipulovaným zprávám. Jednotliví reportéři v terénu jsou pak mnohem ostražitější a podezřívavější.

„Když nám úředníci sdělí nějakou informaci, vždycky se ji snažíme ověřit u lidí, kteří byli u té které události. Ověřování často velmi pochybných informací o dění na východě Ukrajiny je jen jedním z problémů. V oblastech, které ovládají separatisté, totiž ukrajinští novináři v podstatě nemůžou pracovat. Informace, které odtud přicházejí, si fyzicky vlastně nemáme šanci ověřit. Do velké míry se tak musíme spoléhat na solidaritu a pomoc zahraničních novinářů, kteří mají do těchto oblastí snadnější přístup," dodává Olga Tokariuková, reportérka populární ukrajinské webové televize Hromadske.tv.

Čtěte také

Ta teď získala první mezinárodní granty, ale pořád je z velké části financovaná z darů obyčejných lidí. Hromadske.tv je jedním z nových, alternativních zdrojů informací, po kterých ukrajinská veřejnost během posledních dramatických měsíců sáhla.

„Chtěli jsme vytvořit nezávislou televizi, kterou by finančně nepodporoval žádný oligarcha nebo bohatý byznysmen a která by nedostávala peníze od státu. To bylo na ukrajinské poměry něco mimořádného, protože podobné projekty ve velkém měřítku neexistovaly," popisuje kořeny hromadske.tv Tokariuková.

Olga taky vzhledem ke svým kontaktům a jazykové výbavě pracuje pro různá zahraniční média. Jejich přístup k práci na Ukrajině prý bývá značně rozdílný.

„Na jedné straně máme zahraniční novináře, kteří o ukrajinské krizi referují od samého začátku protestů, kteří se do země neustále vracejí nebo tam působí dlouhodobě. Jejich informování je vyváženější, zasvěcenější a komplexnější.

Nedá se to srovnat s reportéry, kteří podniknou jen tzv. „výsadek." Zůstanou jen pár dní, nasbírají materiál a potom píšou příběhy o Ukrajině ze svých domovských zemí. Mám velmi dobré zkušenosti s některými zahraničními kolegy, kteří sice nemají nějak velký background o Ukrajině nebo Rusku, ale přijeli s otevřenou myslí, bez předsudků a informačních stereotypů. Ti se vždycky snaží najít a odvyprávět skutečný a objektivní příběh," popisuje své zkušenosti se zahraničními zpravodaji Tokariuková.

Ruská chuť po alternativních zdrojích

Na cambridgeské konferenci zaznělo, že nejen na Ukrajině, ale taky v Rusku se najdou lidé, kterým se zpravodajství hlavních sdělovacích prostředků o dění na Ukrajině zdá přinejmenším podezřelé. Jak je to tedy s touhou ruské veřejnosti po alternativních informačních zdrojích?

„Z nedávného průzkumu Levada Centra vyplynulo, že si Rusové nepřejí masmédia sovětského střihu. 70 procent dotázaných si myslí, že by všechny noviny měly prezentovat svoji vlastní verzi událostí a jenom 12 procent lidí si myslí, že by sdělovací prostředky měly ohledně Ukrajiny mluvit jedním hlasem. Jenže alternativní pohled na ukrajinskou krizi najdou Rusové jen na internetu nebo v televizi Dožď" uvádí Táňa Zacharčenková působící na univerzitě v Sankt Petěrburgu.

Vliv propagandy na západní myšlení

V Cambridgi se řešily i dopady mediální války a propagandy na smýšlení veřejnosti v západní Evropě. Andrij Portnov je hostujícícm profesorem na berlínské Humboldtově univerzitě. Tvrdí, že konkrétně v Německu je kremelská propaganda velmi účinná.

„Tahle propaganda perfektně využívá současnou kulturní, historickou a politickou atmosféru v Německu; všechny ty stereotypy a obavy týkající se Ruska. Přispívá to k tomu, že Německo nenašlo společenskou shodu ohledně Ukrajiny, a to je velmi důležité. Politici pak nemohou činit pro-ukrajinská rozhodnutí s vědomím, že veřejnost za nimi plně stojí. Ruská propaganda si neklade za cíl, aby měli všichni Němci rádi Putina, to by byl nesmysl. Ale to, jak dokáže zabránit dosažení jednotného postoje, považuju za impozantní."

V Německu už padlo několik stížností na údajně příliš pro-ukrajinský pohled na události v podání obou veřejnoprávních televizí, tedy ARD a ZDF. I když obě televize svůj postup obhájily, podle Andrije Portnova vytváří neustálý tlak u editorů a zpravodajů v terénu určitou autocenzuru.

„Mám mezi německými novináři řadu osobních přátel a řada z nich je vynikajícími specialisty na Ukrajinu. Strávili tam v mnoha případech hodně času a snaží se o situaci skutečně komplexně informovat. Dostávají spoustu e-mailů a zpráv na Facebooku, kdy je lidé vyzývají, aby přestali dávat prostor údajné fašistické propagandě. Je to jasný, viditelný tlak na novináře, kteří musejí neustále obhajovat svou práci. Myslím, že není pochyb o tom, že jde o dobře organizovanou operaci. Je to informační válka a není o nic méně důležitá, než válka skutečná," popisuje své představy o informační válce Portnov.

Čtěte také

Větší odvaze německých politiků, potažmo médií vůči Rusku brání podle Andrije Portnova ještě jeden faktor. Tím je přetrvávající pocit německé viny za zločiny nacismu, který je ve vztahu moderní německé společnosti vůči Rusku jakousi zataženou ruční brzdou.

„Přijde mi problematické, že se v podání současné německé společnosti, válka na Východě redukuje na německá zvěrstva spáchaná na území Ruska. Skoro nikdo si neuvědomuje, hlavním bojištěm byla Ukrajina, Bělorusko a Polsko. Část Němců tak dnes cítí odpovědnost, a teď pozor, nikoli za vývoj ve Východní Evropě, v Polsku, Česku a jinde, nýbrž jen a jen v Rusku. Naopak Ukrajina se z historického hlediska dává nejčastěji do souvislosti s kolaborací s nacisty. Tento historický prvek je podle mě jasně součástí ruské propagandy," uzavírá Portnov.